Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Modrá je dobrá
zelená je lepší

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Archiv klubu Kája Mařík [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Literatura) moderují muflonek, Anka.

Pěkně vítám, to jsou k nám hosti. Tak se u nás posaďte, ať nám nevynesete spaní!


Řídících Márinka, I. díl, III. kapitola (Márinka u Šetlíků)

„Maminko, tak jsme chytli ježka. Véna ho nesl tetě, mají v černé kuchyni šváby,“ hlučně ohlašovala Márinka příčinu svého zpoždění.
Cíla myla nádobí, pan řídící už byl ve škole, paní řídící si brala žlutavou kongresovou zástěrku, vyšívanou květy kopretin.
„Maminko, ani se nehnul,“ trochu tišeji řekla Márinka.
„Hnul, nehnul,“ řekla paní řídící, „ale měl by se hýbat proutek na tvých zádech. Tohle je pořádek? V jednu se chodí k obědu? To bylo dnes naposled, Márinko! Oběd už ti asi vystydl. No, povídal tatínek, že už je nejvyšší čas, abys chodila do školy!“
Paní řídící jde do třídy, Cíla domývá nádobí a Márinka sedí nad talířem vychládající polévky a míchá. Pořád míchá.
„Jez, Márinko!“ pobízí ji Cíla.
„Já praženou nerada, Cílo. Je to samý škraloup.“
„No ovšem, když už dlouho stojí,“ podotýká Cíla.
„To asi měla teta Tonovic radost, když přinesl Véna ježka, viďte Cílo?“
„A to bych si nemyslila. Já bych spíš řekla, že paní berňová vyhodila Vénu i s ježkem.“
„Tak já už mám dost,“ hlásila Márinka odstrkujíc skoro plný talíř polévky. „Zaplať Pán Bůh! A to mám hlad!“
„No dám ti čočku,“ řekla Cíla.
„A za tu taky zaplať Pán Bůh! Helejte, Cílo, neříkala panímáma Šetlíkovic, abych tam přišla na slívy?“
„A říkala, to říkala.“
„Tak abych šla, Cílo, aby se panímáma neurazila.“
„Jen jdi, Márinko! A k večeři budeš mít, co’s nechala v poledne.“
Véna uháněl domů s ohromnou radostí. „Teti, nesu ježka na ty šváby v černé kuchyni!“ volal.
Paní berňová se zdvihla s lavičky: „A prach element, copak my máme u nás šváby? Hned se mi s tím někam kliď! A potom rovnou do školy! Neumíš-li přijít v poledne domů, nebudeš obědvat!“
Véna okouní u školy, zatím co Márinka už si pochutnává na slívách u Šetlíků. Cíla vidí Vénu s ježkem. „Véno, pojď sem! Teta tě vyhodila i s ježkem, viď? No, já to řekla hned. Ukaž, já ho zatím dám do komory! A heleď, tuhle je polévka, pospěš si! Márinka nejedla, a tuhle čočka. Honem, ať nedostaneš ve škole!“
Véna nedbá, že je polévka chladná. Chvatně ji dojídá a sní i talíř čočky. Skoro v běhu volá: „Tak zaplať Pán Bůh!“ a už otvírá dveře první třídy.
Pan řídící ptá se důrazně: „Copak, Véno, že tak pozdě?“
Véna se dívá panu řídícímu do očí a říká tiše: „Prosím, já dojídal po Márince polévku a talíř čočky. A toho ježka dala Cíla do komory.“ — — —

Ilustrační obrázek k anketě "Kde podle vás ležely literární samoty?"


Náš web o Kájovi: skolakkajamarik.cz Po stopách Káji Maříka (na Google Maps) Fotky z MaříConu 2008: Vinkler/Vlasta, Mirdule, Jitka, Ovi Ivoda Fotky z MaříConu 2007 

  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help
   
[ 5906 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
zizalka 20.2.2006 13:44  2232
WelluJá jsem ročník 75, ale živou abecedu taky ještě pamatuju. Slepičko má, ty jsi hodná...nebo Alenko stůj, auto houká...Je to ono, ne? Já jsem chodila do malé vesnické dvoutřídky. Tam nám ty obrázky visely na zdi a vypadaly, že už pamatují hodně generací... :-)
zizalka 20.2.2006 13:42  2231
gormieJá s tím, co píšeš (2229), souhlasím. Vím i z vyprávění mé babičky, že rodiče tvrdě pracovali a neměli na děti zdaleka tolik času, jako mají rodiče dnes. Ale stejně si nedovedu moc dobře představit mezilidskou komunikaci bez číslovek. Počítání alespoň do tří nebo do pěti patří, podle mě, k základní slovní zásobě. A člověk se mu nemusí ani nijak speciálně učit.
wellu 20.2.2006 13:41  2230
Já chodila do školy když se ještě v prvním pololetí učila jen Živá abeceda a ke každému písmenku byla básnička. A ty básničky jsme se poctivě učili a bylo na ně dost času. Ve druhém pololetí jsme dostali slabikář a na konci roku jsme pořád ještě slabikovali. Moje nejmaldší dcera uměla číst ještě než šla do školy. Naučila se to sama právě díky těm letitým básničkám.
To se fakt nedá srovnávat. Ta doba tenkrát byla diametrálně odlišná.
gormie 20.2.2006 11:07  2229
K tomu Kájovu počítání: on se to asi před školou neměl kde naučit. Rodiče měli přes den tolik práce, že se mu prostě nemohli věnovat. Navíc asi ani neviděli důvod, proč by ho učili něco, co se naučí ve škole. Stačí, že ho museli učit věci okolo náboženství - modlitby, tradice, pojmy ...
A později ve škole: třída vždycky postupuje tak rychle, jak rychle se učí nejslabší žák. Ve třídě byly samé venkovské děti, děti sedláků a řemeslníků, nemohly koukat na televizi a asi ani moc neměly dětské knížky nebo časopisy. Určitě existovali lidé, kteří pořádně neuměli číst ani po vystudování školy. Takže by mně ani moc nepřekvapilo, že Kája ve druhé třídě nevěděl, kolik je mu let. Škola ho přece začala bavit až mnohem později.
gormie 20.2.2006 11:01  2228
K těm přeházeným kapitolám: my to vnímáme jako ucelený román a nějaký vývoj postav tam určitě je, ale jinak to jsou v podstatě samostatné povídky, část z nich, pokud se dobře pamatuju, byla publikována v časopisech dřív, než vůbec vyšel první díl Káji - autorka je nepsala jako součást většího celku.
goldie 17.2.2006 17:59  2227
Zizalkatak určitě to určité míry to Wágnerová trochu přehnala, snad aby zdůraznila nějakou takovou nevinnost či neporušenost Kájovy dušičky předtím než šel do školy, protože do tří by asi určitě počítat uměl...je ale pravda, že je těžké si to dnes představit, nebo s něčím srovnat...protože dnešní děti, ale i my a třeba moji rodiče vyrůstali pod různými vlivy...televize, noviny, časopisy, knížky pro děti, omalovánky atd...a nám se pak může zdát nemožné vcítit se do chlapce, který prakticky do svých šesti let vyrůstal výhradně se svou matkou, která měla celý den co dělat s hospodářstvím, tatínka viděl občas na obědě či večeři a zřídka se podíval do maloměstečka do kostela nebo obchodu...takže opravdu vyrůstal zcela odlišně než dnešní děti...ale je jasné, že některá jeho neznalost a naivita byly záměrně popsány za účelem zdůraznění jeho "nevinnosti"...ale kdo ví, když jsem já začala chodit do školy, tak se mi taky zdálo nepochopitelné, že některé děti ve třídě neuměly číst a počítat, některé měly ještě problémy s ročními obdobími, hodinami i barvami...takže je to dost relativní...
zizalka 17.2.2006 17:22  2226
Goldie (2224)Ano toho s panem řídícím (že ho nemohl Kája znát minulé léto znát) jsem si také teď při čtení všimla.
zizalka 17.2.2006 17:19  2225
GoldieS tou školkou máš pravdu. Sice nevím co to je ta kognitivní kapacita, ale vůbec k dětem se tehdy přistupovalo jinak než dnes. A rodiče to vzdělávání asi nechávali skoro výhradně na učitelích.
Já sama mám doma pětiletého chlapečka, který miluje čísla. Umí počítat (a s oblibou to dělá) třeba do tisíce, sám se naučil sčítat odčítat a násobit a teď začíná i dělit. Rozumí pojmu sudý - lichý, umí i římské číslice atd. Takže takový Kája, který neumí před první třídou ani počítat do tří mě jaksi moc nesedí.
Ale schválně jsem Kájovi vědomosti srovnávala s mou mladší ratolestí, s Anežkou. Ona si sama vytvořila pro číslici čtyři něco jako mnemotechnickou pomůcku. Čtyři to je tatínek, maminka, Vojtíšek, Anežka, celá naše rodina. Takže podle mě, by Kája měl alespoň do tří umět počítat, protože byli doma tři. On, tatínek a maminka.
goldie 17.2.2006 17:17  2224
Zizalkataké jsem si všimla všelijakých nesrovnalostí v ději...je jich tam opravdu hodně...čím více člověk Káju čte, tím více nesrovnalostí odhalí...třeba v příběhu s hromničkou...která se odehrává v únoru...Kája vzpomíná, jak viděl díru v Kytínském kostele, když tam byl minulé léto s panem řídícím, jak si pamatoval melodii písně, kterou pan řídící poprvé hrál, kdyt běžel na stráň na maliny...což je nesmysl, protože předchozí léto, ještě pana řídícího vůbec neznal, neboť ještě nechodil do školy...kapitoly jsou přeházené do často, hlavně na konci druhého dílu...kdy děti přijedou z prahy a mají jít opět do školy (zdeňa poprvé)...ovšem předtím jsou kapitoly popisující události, kdy přijeli vojáci...a to už ovšem oba do školy chodili...Myslím, že Wágnerová to psala spíš jako jednotlivé příběhy a pak teprve dodatečně se snažili v redakcích dát je do souvislé řady v rámci jedné knihy...
goldie 17.2.2006 17:10  2223
Zizalkanejsem si tím tak úplně jistá, ale myslím si, že čtení se také v té době učilo jinak než dnes (ikdyž dnes je opět tendence se k tomu původnímu způsobu vrátit). Dnes se děti učí skládat slova ze slabik a písmen, takže dnes by Kája lehce napsal a přečetl všechna slova podle hláskování...ovšem dřív, dnes se tak třeba učí číst a psát děti v anglii a americe, se děti učili rozpoznávat celá slova...tak totiž mozek při čtení funguje...rozpoznává tvar slov, nikoliv jednotlivá písmena...takže slova cizokrajných zvířat byla pro prvňáka neznámá, tudíž by je psal jen s velkou námahou...
goldie 17.2.2006 17:07  2222
Zizalkajá sice nemůžu mluvit z vlastní zkušenosti, nebo z nějaké expertízy, ale podle mě se dřív (v Kájově době) ve škole postupovalo hodně pomalu...nesmíme zapomínat, že neexistovalo nic jako mateřská školka, takže děti se vlastně seznamovali s učením a vědomostmi opravdu až v té první třídě základní školy...učitelé používali hojně memotechnických pomůcek (jako píšu, píšu patnáct), aby se to děti lépe naučili (škola hrou)...totiž, obecný názor v té době byl, že děti, především ty menší měli mnohem omezenější kognitivní kapacitu chápat a vyvozovat závěry, než jak je tomu dnes. Naopak, mnozí učitelé byli přesvědčení, že děti se učí pouze opakováním nikoliv dedukcí, takže se hodně věcí učilo nazpaměť.
zizalka 17.2.2006 16:37  2221
FoxkaTo ještě nic není, na úplném začátku knihy, v první kapitole, si Kája neumí ani spočítat, kolik má celkem kapes. Je to závratné číslo 3. Já to přitom pozoruju na svých dětech. Moje dcerka loni v létě uměla počítat do dvou (tj. rozlišila jeden a dva předměty). Když měla zhruba tři roky, tak se naučila rozlišovat tři předměty. A teď má tři a čtvrt a už umí "počítat" do čtyř. Píšu počítat v uvozovkách, protože nepoužívá číslici čtyři ještě úplně vědomě, ale když před ni dejme tomu postavila čtyři kostky a řekla bych, že jsou tři, tak by mě hned upozornila, že se pletu.
Takže se mi taky zdá nepravděpodobné, že Kája - premiant třídy, neví v 2. třídě kolik je mu roků, a o prázdninách mezi první a druhou třídou si nechává od maminky na papír napsat jména cizokrajných zvířat, když jde za slečnou řídících. To by snad už měl umět psát sám, ne?
foxka Foxka Everybody hurts...sometimes. 17.2.2006 16:25  2220
ZizalkaMě an to spíš vždycyk fascinovalo, že Kája neuměl normálně počítat do patnácti...
gormie 17.2.2006 16:02  2219
zizalka: To jsou zajímavé věci, určitě si je někam poznamenej.
Tu říkanku bych tam klidně dal. Není to sice záhada, ale málokomu se to podaří samostatně vyřešit.
zizalka 17.2.2006 15:39  2218
Mimochodem při tom pozorném čtení jsem v knize objevila dvě celkem zajímavé nepřesnosti
1. Kapitola 6 (Zdeňa stůně) se odehrává na konci ledna (je to tam výslovně napsané) ale následující kapitola 7 se odehrává těsně před svátkem tří králů (6. 1.). Takže by měly být přehozené. Navíc kapitola 7 je oproti ostatním hodně dlouhá (je to ta jak Kája vykuřoval), po ní je ještě kapitola 8 Putování s Hromničkou. A najednou v kapitole 9 na začátku je napsané, že Zdeně je těsně po nemoci. Já jsem se tomu nejdřív divila, nemocná byla před "hodně stránkami", ale ono to chronologicky vychází, protože kapitola 9 se odehrává v únoru.
2. Ta druhá nepřesnost je obrázek ke kapitole 8 Putování s hromničkou. Na obrázku jsou na stromech a keřích listy, a přitom by tam měl ležet sníh, děj se odehrává na hromnice.

[ 5906 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt