| Mr. Bungle - CaliforniaAlbum znám nějaký čas, ale nikdy předtím jsem ho jako celek úplně nestrávil, a ani tentokrát se to nepodařilo. Připomíná mi a reflektuje tu dobu filmů s Tarantinem či Sachou Cohenem, plno bizarních a extrémních kontrastů,, “šarmantní” brutality, grotesknosti, černého humoru. Mix pomalých kabaretních, morbidních balad a frenetických zběsilostí. Zároveň i rozpolcenost, rozsypanost, nesoudržnost, je to takový kaleidoskop nápadů, ale skladby nemají ve své návaznosti příliš smyslupnou hudební dramaturgii. Slyším tu samozřejmě inspiraci Zappou, jak projevem, tak tím celkovým přístupem. I když v celku uhlazenější, bez dlouhých improvizací. Mr Bungle jej zde posouvají soundem do moderní éry. Řekl bych, že jejich "mastermind", Mike Patton, je v jistém smyslu "nejvěrohodnější" nástupce Zappy, co znám. Taky slyším třeba Daniela Gildenlowa, který zřejmě čerpal právě z tohoto alba (a od Pattona obecně, vč. Faith no More), ale on dokázal alba tvořit pro mne zajímavěji, emotivněji, víc jako příběh od začátku do konce. Tady mi to nějak úplně nezaklaplo. Patton byl velký vzor i pro Mikea Vennarta. Skladatelsky v mnohém velmi inspirativní. Je tu cítit ta Americana, stejně jako na Gilbertovi, i tam jsou jisté podobnosti, Pattona už jsem zmiňoval při Shaming. Nedivím se, že Ravil vybral tato dvě alba, je tam cosi společného. Muzikantsky náročná, zajímavá věc, podle mě třeba bubeník zde musí být docela frajer, přizpůsobit se těm všem žánrům a stylizacím. I v hodnocení cítím lehkou rozpolcenost, celkově asi slabší 7/10 |
Registrace nového uživatele 
