Přijde mi, že je to možná i tím, že je poslední roky žánr takový vyprázdněný. Forma a efekty nahrazují myšlenku. Opravdový nápad aby člověk pohledal, všechno jsou to jen rutinní variace na již ohraná témata. jistě, každý rok se sice objeví výjimka, kterou je radost si přečíst, ale jinak mám pocit, že je žánr tak trochu v krizi. Ale taky je možné že jsem v krizi já, že už jsem toho přečetl moc a je stále těší najít něco, co by mě uspokojilo. A pro povídky, tedy náplň Ikarie, to platí dvojnásob. |