Později jsem si pustil původní verzi 13th Star, tu originální z roku 2008. Abych srovnal, protože ji nemám v hlavě usazenou jako třeba FISHův debut, kde byla úchylnost remixu jasná v první minutě. Originál, ač z digitálu, ač v provedení DR7, válcoval svůj remixovaný klon okamžitě a nade všechno zřetelně. Z mrtvého remixovaného androida se najednou stala živá a uvěřitelná bytost. Dostavily se emoce, vzduch zaplnila autentická atmosféra, objevily se polotóny, mikrostíny, chvění v hlubokých strukturách. Barevné přesaturované 2D omalovánky se proměnily v reálnou 3D krajinu. Všechny jemné nuance, které remixu chybí, u originálu umožňují absolvovat intenzívní zážitek z autorského díla. Remix nám o tom něco naznačí, ale příliš zprostředkovaně a vybrakovaně.
Tož tak. Pouštěl jsem si starou a novou verzi opakovaně, zkoušel jsem různé skladby, efekt byl vždy stejný. Remixy jsou zlo, a to nejenom Woldemortovy, ale jaksi z principu všechny. Jsou toboganem, po němž se za adrenalinového jásotu řítíme do propasti zničených děl.
Kolem poledne jsem navštívil akci pro děti spojenou s jarmarkem. Na stáncích se vystavovalo všechno možné, výrobky ze dřeva, keramiky, textilu, produkty z farem a domácích provozoven. Dost toho bylo zaměřeno na děti, takže sluníčka, kytičky, zvířátka, v milionech provedení. Od naivního umění, přes užité řemeslo, až po nechutné kýče. Víte co je dnes nejvíc in? Řvavě barevný obrázek vygenerovaný AI přetisknutý na cokoli. Hrníček, prostírání, zástěra, textilní taška, a na tom do očí bijící ultrasaturovaná nechutnost v podobě syntetického koťátka, ptáčka, androgynní květinky, čehokoli. Slovo kýč je pro takové případy slabý výraz. Joudovsko venkovský vkus je tímto nyní od mala utvářen, neboť tohle se dětem samozřejmě líbí. Spolehlivý způsob, jak zničit cit pro umění. AI v rukou nesoudných patlalů se rozlézá všude.
Remixy k tomuto mají nakročeno, až došlápnuto. |
Registrace nového uživatele 
