JudithAno, píšeš o něčem jiném než já. Turbulence vyloučených myšlenkových linií může zvířit prach a zastřít původní ústřední myšlenkový proud. Nech jej sednout, ať nezbloudíš.
Hint: recenze představují pouze malou podmnožinu všech živých a smysluplných textů. Jinými slovy, přejít od konkrétního k obecnému může sice vypadat jako získání nadhledu, jenže s tou konkrétní problematikou to může mít společného tak málo, až je to v rozporu. Tudíž nepřínosné. Nebo chceme snad žít v bezčasí, kde všechno je vším?
Bagatelizace žánrů je sice atraktivní diskuzní šrapnel, avšak stejně jako neujednocení pojmového aparátu vede k relativizaci sděleného, k neporozumění, mlžení a šumům, a v důsledku k zaslepenému vyvyšování žvatlavých patoků na vrchol rétoriky.
Samozřejmě vím, o co ti šlo. A souhlasím s tím.
Vždycky si autor vymezuje pole. Musí dokázat určit, co a jak chce psát. Je na jeho vůli a schopnostech, co z něj nakonec vzejde. Vůle je bezbřehá, chceme-li, kdežto schopnosti tvoří nepřekonatelné mantinely. Nikdo nemůže dokázat víc, než na co má. Ale může to o sobě lživě tvrdit. Je na nás, co mu zbaštíme. Já nebaštím tupé, nekorektní, cenzorské, ideologické a klišovitě angažované bláboly, i kdyby byly nazvány a vynášeny do nebes jak chtěly a prohlašovány za překrásné, nádherné a dokonalé stádem slabomyslných slintalů, kontext, nekontext. Odezva na míru? No právě, tu dávám, až bouda třese.. :)
Dej člověku možnost tvořit bez vymezení. Získá tím živost? Obávám se, že ne. Ztratí se, rozemele, rozpadne, bude chodit po poušti v kruzích, bude strádat žízní a nikam nedorazí. Potřebuje záchytné body, obzory, směřování. Pak projeví, co v něm je. V tomhle je ono "mělo by se" velmi užitečné. Jinak nastane pusté tápání na dně vyschlého oceánu možností. |
Registrace nového uživatele 
