OliasMě se ta hudba líbí, ale při tom co se děje v hudbě už několik desetiletí, mi to teda nepřipadá jako experimentovani nehoraznyho kalibru. Možná někomu, kdo normálně poslouchá dechovku, by se to mohlo zdát. Eno tam hraje na synťák, vcelku jen nezištně dobarvuje Frippovy hypnoticky monotónní smyčky. Je to takové lyrické a abstraktní.
Já jsem vždycky poslouchal, resp. jsem se snažil poslouchat, to nejzajímavější, co jsem znal. Např. o feedbackových britských kytarovkách, které mi trochu připomínají zvuk Fripp & Eno, jsem měl tušení už v "době U2", ale nebyly zdroje jako dnes. Takže myslím, že bych to i tenkrát trávil. |