xmaggy 18.4.2006 13:47 (13:48) YES: Magnification,
CD, 2001, EAGLE RECORDS, EAGCD 189, GAS 0000189 EAG,
Mají tyto recenze cosi do sebe… u týden vlastnícího Magnification jsem si totiž víc než kdykoliv jindy před tím uvědomila, jak těžké je pro mě jakkoliv písemně formulovat hodnocení, které se s každým dalším poslechem mění, tříbí… a jak s každou novou deskou YES roste hlavně můj obdiv… následující řádky tedy poprvé jako pocitová, neuleželá záležitost …
Deset tracků a hodinu poctivé muziky nabízí v titulu Magnification z roku 2001 YES kvartet Anderson, Howe, Squire a White. Hned úvodní skladba v prvních taktech neomylně představí aktéry tohoto nosiče, jenom na pár sekund ale. Po nástupu fléten začínám mít pocit, že se z Jona stal jmenovec Ian a celých sedm minut chtě-nechtě slyším spíš Jethro Tull. V bezprostředně navazující Spirit of Survival jsem zase zpátky u YES. Dobře rozjetá mašina s typickými rytmickými, intrumentálními i harmonickými zlomy drží člověka v napětí. U třetího Don´t Go konečně píšu velkými písmeny ANO!!! První skladba, která mě bere. Má obrovský tah, postavená výborně melodicky i rytmicky, se zajímavými textovými přesahy. Čtvrtá v řadě Give Love Each Day mi vloudí to tváře trošku úsměvu. Neposlouchám já to Richarda Vágnera? Ne, je mi jasné od druhé minuty, a od refrénu vím, že i toto je ten song, který má silná místa… Příjemným zpestřením je pětka - zpívající Squire překvapil… jeho hlas svou barvou, bezchybnou intonací , podpořený navíc výbornými vokály udělal v mých uších z poměrně nenáročné melodické linky Záležitost. We agree má svůj vrchol bezpochyby v refrénu, jinak je stavební křivka skladby bez větších výkyvů, zdá se mi. Soft As a Dove je skladbou poměrně subtilní, s harfovým a flétnovým keltským nádechem na konci, sílná je především ve výpovědi textové. Desetiminutový Dreamtime je sice dostatečnou plochou pro mistry svých instrumentů (bez vyjímky, v popředí pro mě ale zejména White a Squire), ale v komplexním pohledu se jednoduše nudím. Zato ani vteřinu u následující čtyřdílné In The Presence of. A znova píšu velkými písmeny ANO! Stejná desetiminutová plocha s předešlou skladbou, jejíž obsah je ovšem neporovnatelný. Kolik muziky se dá udělat jenom ve třech – hlasem, klávesami a basou! Jak pěkně se může taková melodie vyvíjet, jak hutně roste! Výborné vokály, nečekané rytmické zvraty, nápadité bicí, sqělá basa i kytary… jednoznačně nejlepší kompozice celé desky… ANO!!! Závěrečná dvouminutová Time is Time je zklidňující tečkou…
V celkovém shrnutí na mě Magnification působí jako deska, která má své dva vrcholy Don´t Go a In The Presence of… neurazí, ani nenadchne. Je samozřejmě (jak jinak) opět jiná – absenci Wakemana (nebo Korosheva, chcete-li) nelze přeslechnout, a nejsem si jistá, jestli ploch "syntetických" smyčců není až moc. A ačkoliv nad vším mým negativem vždycky bude vítězit obdiv a uznání nad umem a kumštem, kterým pánové YES disponují po více než třiceti letech, Magnification do svého „TOP štočku“ nezařadím. ***
|