Tak mám pro změnu zase sen.
Nejprve jsem byla v jedné hře. (kterou jsem hrála v reálu a v sobotu skončila. Něco jako Larp) Někdo mě tam honil, chtěl mě zabít. Byla jsem ohnivej démon, který se nabíjí zapalovačem a je zranitelnej pouze v lidský podobě, do který se dostane buď politím vodou nebo když ho trefí pěti ranama. Honil mě u nás před barákem a střílel po mně a já mu utíkala, aby mě nezabil. strašně rychle jsem prolítla nějakým keřem a zastavila jsem se u nějakých dalších lidí. Rychle jsem skočila pod svůj kabát, který ležel vedle nějaké holky a zachumlala se pod ěj, aby mě ten zabiják nenašel. Někdo volal, aťse rozdělíme na mrtví a živý a já zůstala pod kabátem kousek u mrtvých. Už jsem tam byla dlouho a asi jsem usnula, když za mnou někdo přišel a říká: "Anička je s Tomášem." Já na to: "Chm," a zase jsem se zachumlala, že budu spát. Ten někdo ale na mně: "Ty chceš Tomáše?" A já: "Cože?" A on mě předvedl, že jsem mu předtím na otázku co tu dělám opdověděla: "On přijde Tomáš." - a mnělo to znamenat, že bude spát u mně pod tím kabátem. Tak prý to Tomášovi řekl a ten na to, že prý se vsadí s klukama.
V tom jsem byla na nějakém tobogánu ještě s nějakýma dětma a byla to taková krytá roura uvnitř nějaké budovy. Já jela tou rourou a ta se různě větvila, že bylo jedno, kam zajedu. Já zajela do nějaké části a ta se pořád zužovala. (Dřív se mi hodně zdálo, že lezu nějkýma titěrnýma prostorama - a to byly moje noční můry, vždycky jsem se strašně bála) V tom snu, jsem si na to vzpomněla, když jsem najednou projela nějak dál a tam už stáli nějaké děti. Jedna holka říká, že se tam na tom tobogánu další berou. Tak jsem se na tu svatbu lezla podívat.
Najednou jsem byla v Bradavicích z HP a byla jsem nějaká Zmijozelačka. S nějakým kamarádem jsme se bavili a já si najednou uvědomila, že nejsme protivní snobové, ale normální lidi. Jako velká voda jsem vtrhla do jídelny, což nebyla Velká síň, ale nějaká malinká jídelna se čtyřma stolama. Mně to bylo divný, tak jsem začala přemýšlet, jak se sem všichni studenti vejdou. Dospěla jsem k názoru, že jsou čtyři ročníky po deseti, akže na každý ze čtyř stolů přijde čtyřicet lidí, ale stejně se mi to nezdálo. U našeho Zmijozelského stál Brumbál a já na něj začala hulákat: "Zmijozelští už nejsou jako dřív!" A myslela jse, že je to špatný, že musíme být ti nafoukaní snobové. A Brumbál si myslel, že je to dobrý a říká: "To je fajn, ale nevíme, jak vás ostatní přijmou, pořád si budou říkat, že jste ti špatní."
V tom jsem šla s tím kamarádem někam za Filchem do sklepení a tam byly na stropě nějaké řemeny, že se tam dřív věšeli zlobiví studentni za nohy. A já, že si to chci vyzkoušet. Tak jsem tam lezla a filch mi pomáhal a byl na nás děsně hodnej. A když už jsem skoro visela tak říká: "Nebo, to bude dobrý, za chvíli jakoby nebudeš vnímat." A já si říkala, že je to tím, že mi nateče krev do hlavy. Ten kamarád zase říká: "A dej bacha, ať se to nedozví tvůj otec." - Měl to být Lucius Malfoy. Já najednou visela nad nějakou modrou knížkou a v ruce mobil a pak jsem se probudila. |
Registrace nového uživatele 
