Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Já Vánoce juchuchu
oslavím na Lopuchu!

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Archiv klubu Koutek temné poezie [ŽP: 12 týdnů] (kategorie Literatura) moderuje Šéf Lopuchu.





čas ten zastaviť sa nedá
pondelok utorok streda
ráno obed večer
noci dni minúty
a tok času hučí
tečie tečie tečie

čo bolo neplatí
len nové záplaty
na kúsku ničoho
neskoro neskoro

let vpred mení sa v pád
raj na såz údolie
radosť šťastie na strach
a čas začal bolieť
netečie nehučí neletí
bolí bolí bolí
naveky



...po delší době změna...trocha poezie od SARIN...







  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu. Práva vám může přidělit moderátor klubu. Požádejte ho v soukromé poště.

[ 2024 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
eovyn 24.9.2006 22:07  1073
za noci
v bezmoci
není jim pomoci

andělé
v kostele
není to neděle

zpívají
jásají
v nebi tě vítají

přijmou tě
zajmou tě
do pekel svrhnou tě

potají
šeptají
duše odlítají

tam je zem
kde já jsem

kde jsme my
na Zemi

ráj
eovyn 24.9.2006 12:42  1072
nečekej až přijdou
vyjdi jim vstříc
myšlenky a obavy
až nebe a peklo
budou jedno
poznáš
až tvůj strach a bolest
zoufání
lásku
odplaví oceán nekonečna
přijde k tobě
a zapomeneš
idunn 20.9.2006 00:38  1069
Sudičky samoty

Chci milovat.
Nevím už jak
sílu čerpám z noci,
touhu žít ze Slunce.
Lásku?
Nevím odkud.

Pokaždé ji vidím sedět na břehu řeky, v klíně pudlíka.
V noci jiná vleče obrovskou tašku na kolečkách, plnou odpadu.
Prohrály anebo jsou vítězky?
Chtěly mít rády,
určitě chtěly být milovány
a milovat…

Prohrály, co si zastírat.
Teď je míjím.
Jsou pro mne mementem,
nechci se jím rovněž stát!

Sílu mi odnímá noc,
Slunce zas touhu bojovat.
Setkání s nima,
přináší strach.
A já chci ještě milovat.
sarin Sarin 19.9.2006 22:29  1068
Jemné ¾ahulinkohebké pierko,
čo belie sa na vankúši,
mi pripomína, žes tu bol.
Priletíš vždy, keď vytušíš,
že zmáha ma smútok či bô¾.

Múdrosť a úsmev je tvojím liekom...
Odkia¾ máš tú žiaru v duši,
čo rozdávaš bez ve¾kých slov?
Vierou beznádej vždy zrušíš,
vlievaš teplo do mojích snov.

Si mojím anjelom, mojím ...
slava slava Nakonec to všechno dobře dopadne 19.9.2006 11:54  1067
A kal proud vzal až do moří...Chechtám se s ozvěnou
vrata dokořán rozvrácená
dým
popel
dým

A padám neustále
Na dno nevidím

Ach
Mít tak
křídel funkci aktivní
teď v prdeli bych nedlel

I v ní
Se zdají sny

Zrovna včera se mi jeden zdál
Jak proud hnal
Mořem kal

A jak mě slunce v páru mění
Stoupám
(zas to eterické snění)
krev se mi žárem pění

Drž mě pevně
Ještě chvíli
Ještě větší silou
Za chvíli dohořím

Dým
Popel
Dým

Až znovu z mraků vyprším
Drž mě pevně ať Tě lásko znovu neztratím
petromila 19.9.2006 09:28  1066
Pro povzbuzení Idunn (báseň poněkud neekologická...)
Když se ti hroutí lásky svět,
(poeta řek by Lásky chrám)
chtěla bys v balvan zcepenět,
protože bolí každej trám...

Když zlézáš ohořelý trosky
a nemáš v duši ani květ,
tvý nitro de po střepech bosky,
marně se snažíš zapomnět...

Pořád slyšíš každou z těch vět
a vidíš úsměvy...i malý,
chtěla bys k Léthé...Nevědět.
Aby tě touhy nedostaly.

K řece smíš.
Na most.
Až k zábradlí.
Drž se pevně.
Jen do vln hleď.
Pak vyhoď sliby lásky zvadlý...
Rumiště z duše vysyp...
TEĎ...!!!

Na vlnách odplouvá to smetí,
po pár metrech se ponoří...
Konečně zase lehko je ti.

A kal proud vzal až do moří...
idunn 14.9.2006 17:07  1065
Fotografické album

Listování albem -
-nejhorší druh smutku

hledání tenkrát
ano bylo to!
v rukou máš důkaz
kartičku z papíru

Stalo se!
Jsem to skutečně já?
Nic není vícekrát
Fotka je vztyčený prst

Zahodit všechna alba!
Zrodím se znovu?

nula nula všetko je tak, ako má byť 11.9.2006 20:22  1064
vtáčik prelietáčikViem, je to moja chyba...
že prelietavosť, nestálosť ma ranila.
Mala som mlčať ako ryba,
no hlúpo srdce na dlani som nosila.

Tak len leť lilavý po oblohe vták
a zraňuj, zraňuj kedyko¾vek chceš
po mojom nebi temný pláva mrak
si prelietavý a ja smiešna...ty za to nemôžeš.
sarin Sarin 11.9.2006 20:17  1063
Dva posmutnělé lidské stíny,
co bloumají osaměle tmou,
stanou se náhle v téžké chvíli
jeden pro druhého útěchou.

Úbohá srdce zimou zkřehlá
ohřejou něžnými plamínky,
co poskytnou dost světla, tepla
by odehnali mráz i vzpomínky...

A pak, pak slunce zazáří...snad...
Probuzená srdce dostanou
po opravdovém životě hlad.
Vřelým citem opět zaplanou...
pan_brasovsky 11.9.2006 12:54  1062


Soumrak padá pohárem

(věnováno mé múze)


I.

Zlomenou židlí hoří oblaka
spráskaná voda smývá pod vázu
bzučivý čůrek slunce čmeláka
opona padá tíhou provazů.

Parníkem léta úžeh rachotí
žehlička luny slétá z rukávu
manžety zlata vránou lakoty
nokturno dere peří pod hlavu.


II.

Pojď se mnou před dům vrata zavírat
vem s sebou sklenky a masopustní masku
nechci tě opít a nehodlám lhát
jen škrabošku sejmout a nalít lásku.





slava slava Nakonec to všechno dobře dopadne 11.9.2006 09:01  1061
ToběSlunce tě hladí po tváři
ústa máš ojíněná mrazem
Tak vzdálená tak blízká
Za obzorem když tvé oči zazáří

To jsou mé horké dlaně, co tě hřejí
To z mého srdce posmutněle mrazí
Skryti ve šeru vlastních tajemství
A přesto bezelstní a nazí.

elza 9.9.2006 15:36  1060
Zlaté odlesky
na žulové skále
Jemná melodie
v průmyslové hale
Náruče poutníků
kterým dávám vale
Proč myslím na tě stále?
Krůpěje úsměvů
při denním snění
Sladký život
v původním znění
Každodenní káva
horká za kuropění
A ty - mé tetelení
idunn 9.9.2006 15:13  1059
Tužkou na cáry špinavého papíru
píši svá slova
a pak je marně hledám
je ztracených výkřiků škoda?

jsou přeci z mého ega
kvantový počítač má v sobě stovky světů
a ty a já?
vztah bez jediného

děsím se rána
čas je prý nevratný
a nás neprováže
žádná časoprostorová brána
sarin Sarin 9.9.2006 08:13  1058
Po temnej noci nastúpi
nežné orosené ráno,
temnota svetlu ustúpi
a smútok pohode...áno.

Aj ja som takmer šťastná
je mi, ver, ¾ahúčko.
Nepátram čím to je.
Tá chví¾a je tak krásna,
že pradiem tichúčko...
Vznášam sa v bdelom sne.
vitsoft 9.9.2006 00:08  1057
JeřabinaČervená barva ti sluší.
Že nemám na rubíny,
na ozdobu pro tvé uši
dám ti dvě jeřabiny.

Natrhám ti rudé plody,
trpké, hořké, nasládlé.
Spatříš v zázraku přírody
svůj život jak v zrcadle.

Se životem zacházíme
někdy trochu divoce.
Zasníš se - a on uplyne
jako voda v potoce.

Voda plyne, nestará se,
co jí zčeří hladinu.
Důstojná ve vnitřní kráse
odnese jeřabinu.

[ 2024 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt