Sen
Já měla sen, jak narodil ses znova,
nemluvně, a mluvilo tvým hlasem,
já oněměla, užasla jsem,
a tobě z úst se řinula slova.
Tak vidíte, vy hloupí, slepí, hluší,
ač kojenec, však zase tu je,
a navíc si všechno pamatuje...
Ach, jak je to vlastně s lidskou duší?
A něžné city zas ve mně vzplanou,
já hořím. Mám horečku.
Tak vítej zpátky, tvorečku,
už svoje smutky nechám stranou.
Vtom budík, a krutá realita
projede mozkem jako střela.
Dík za sen. Co víc bych chtěla?
Dál spát a snít, já nenasyta! |
Registrace nového uživatele 
