|
Není to oficiální název, tak jsem si to označila jenom já. Možná by se dalo říct, že je to nějaký stupeň deprese. Ale rozdíl je v tom, že tam není ten pocit, že by chtěl člověk umřít. Je to takovej pocit, kdy člověk jenom žije a nic víc. O pocitech se mluví dost problematicky, natož píše. Takže nevim, jak bych to dobře popsala, aby se to dalo pochopit (mockrát si mi stalo, že i když jsem si četla o mých pocitech, tak jsem je z toho mého dřívějšího popisu moc nepochopila). Člověk má prostě pocit, že neexistuje. A vlastně se ani nezabývá sám sebou, takže se těžko dá mluvit o nějakém pocitu. Prostě se dá říct, že umřel. Ale když se z tohodle stavu pak probere, tak, stejně jako u té klinické smrti, se na svět a na lidské hodnoty kouká úplně jinak. |
Registrace nového uživatele 
