Rákosky obvykle prodávaly "obchody zbožím koloniálním" (zámořským). V nabídce je měli ale také prodejci módních doplňků (to v době, kdy se španělky nosily jako módní doplněk) nebo třeba výrobci bičišťat.
Obvykle se dovážela surovina, česky zvaná "španělský rákos". Základním zdrojem ratanu a jeho broušené verze - pedigu - byla Indonésie, obchod běžel, stejně jako dosud, přes koloniální velmoc - Holandsko. V té době se ještě ratan sklízel v pobřežní rovině a nadmořská výška, ve které roste, má zásadní vliv na jeho vlastnosti. Dnes se ratan sklízí v horách a je výrazně horší kvality. Dříve se také trochu jinak zpracovával, listy od stonku se odřezávaly žhavým odrátem, což vytvářelo tmavá "kolínka". Dnes se listy odřezávají zahnutým nožem a kolínka se ještě zabrušují, aby stonek byl co nejhladší.
Na území ČR se ratan tradičně zpracovával na Moravě, v Morkovicích.
Ratan se ještě dlouho po druhé světové válce používal jako násadka či rukojeť různých nástrojů (bičišťat, plácaček na mouchy atd.), nejméně do sedmdesátých let. |
Registrace nového uživatele 
