Pavel ŠťastnýPřiznám se, že já mám zatím z celé aféry odlišný dojem. Nedávno jsem viděl takový zajímavý film, už ani nevím, kdo to vlastně natočil. Tam sice nešlo o situaci v zájmovém kroužku a vztah k vedoucímu, bylo to o rodině a otci, přesto mám pocit, že princip bude velmi blízký a samotné zneužívání či psychické útrapy nejsou kořenem, ale až důsledkem jinak patologických poměrů. Čest nade vše se jmenoval ten film. V podstatě popisuje stav, kdy navenek zdravý a vážený občan podléhá své duševní chorobě a pod záminkou pedantské kázně a budování fiktivních hodnot ukájí na svěřených osobách svůj pseudopedagogický sadismus. Film dokonce i popisuje vznikající rivalitu mezi oběťmi a bezvýchodnost jejich situace, protože objektivně uznávají, že se jim neděje žádná dokazatelná křivda, vždy jsou jen kárány za své přehmaty - jen ta náročnost je prostě vysoká a dopustit se přehmatu snadné.
Na rovinu: K čemu je dobré, když je dítě členem BdP a 20 hodin týdně kokrhá ve sborovém zpěvu? Jaké vlastnosti to rozvíjí? Pokud se chce naučit zpěv pořádně, je lepší vyučovat individuálně a nastartovat individuální kariéru s případným přidružením do sboru později. Takhle si akorát ubíjí jednu z nejcennějších vlastností, samostatnost. Pokud chce zpívat pro radost, tak ať chodí někam s normálním dávkováním 1-2 hodiny týdně. Co mají z cest do ciziny, když se beztak ukrývají na pokojích hotelů a staví barikády z kufrů, kdyby náhodou přišel Bohumil?
Často se mluví o tom, že Kulínští udělali pro děti mnoho a my škarohlídi jim závidíme. Ale není to třeba tak, že ve skutečnosti budují jen svoje zámky a svou slávu a děti k tomu využívají, vymývají jim mozečky, dupou po jejich sebevědomí, okázale ignorují jejich bolístky, hlavně ať to fyzicky šlape? |