Ludvík Aškenazy PravdaLidé někdy nemají co dělat
a hádají se, jaká je pravda.
Jeden průbojný mladý muž se přihlásil k diskusi
a řekl:
Já vím, kde bydlí, je krásná.
ALe jdi, říkali, ale jdi. Ale jdi.
Vzal to doslova a šel.
Náhodou skutečně věděl, kde bydlí,
řekl mu to jeho strýček,
plukovník zpravodajské služby v.v.,
který bydle naproti.
Počkal si na ni před domem na rohu.
Vynášela právě popel z kamen.
Zastavil ji řekl:
Pardon, vím o vás vše, jste pravda,
nezapírejte nic.
Prohlédl si ji bedlivě,
a k svému zármutku zjistil,
že není ani trochu hezká.
Byla stará, hodně pomačkaná,ošuntělá a sšm známá, takže ji už nikdo nezdravil
v té boční ulici,
pojmenované po jednom poslanci.
Ach, řekl, je to trapné, paní,
jste-li vy pravda, jsem já v rejži.
Nepředpokládal jsem,že je pravda tak stará
a tak obyčejná. Promiňte.
Jak vás popíšu, pravdo, svým přátelům?
Vsadil jsem se, že jste krásná.
Zalži si, panáčku, poradila mu pravda.
Řekni: Potkal jsem pravdu,
ta vám má postavičku!
Boky se vlní, lýtka jsou pevná,
jak ta se nese, jak vykračuje!
Sukni má, kluci, jak paví chvost,
no je to prostě holka k rozlousknutí,
sexbomba, fakt.
Lži v hrdlo, panáčku, řekla pravda, houpej je
- a zklamaně, bože, tak zklamaně se za ním dívala,
jak odcházel tou boční ulicí
na hlavní třídu.
Poslechl ji
a stal se odborníkem
na pravdu.
Věděl o ní
všechno. |
Registrace nového uživatele 
