Příběh opravdového Člověka naší dobyTohle je údajně "životopis" zmizelého poslance za ČSSD Pohanky.Sepsal jakýsi pan Cikrt,dnes za ODS mluvčí ministra zdravotnictví.
---------------------------------------------------------------------
Toto je příběh jednoho opravdového člověka naší doby. A protože je to náramně vykutálený snaživka s partou dobrých přátel na správných místech, říkejme mu třeba Míša Kulička.
Míša Kulička se narodil, studoval, pracoval a žije v regionální metropoli. Tedy pokud zrovna nestuduje, nepracuje a nežije v metropoli státu, neboť jenom tam může být korunováno snažení regionálního šíbra. Prozraďme na něj také, že je to lékař, tedy osoba, která je v srdci Evropy tradičně považována za šlechetnou a humanistickou a projde jí tudíž u veřejnosti ledasjaký hříšek. Tomu našemu Míšovi Kuličkovi zatím prošlo snad úplně všechno.
Míša Kulička není žádná stará struktura, je to nová, ještě nedávno i docela čerstvá mladá struktura. Promoval po sametové revoluci a také do partaje – a to demokratické – vstoupil až v nových poměrech. Zajímavé je, že se straníkem stal velmi mlád, ještě dříve než lékařem.Strana je jeho těžiště, jeho raketová základna, z které, až dosud, stoupá stále vzhůru.
Míša Kulička není vůbec troškař. Drobná práce v rodné straně se vyplatila. Jeden zasloužilý spolustraník si ho vzal s sebou až na ministerstvo. Zda se tak rozhodl sám, nebo mu ho naordinovala nějaká organizovaná skupina šibalů, můžeme jenom hádat. Jisté je, že se Kulička stal náměstkem, časem přímo prvním. Měl na starosti kdeco, třeba léky anebo investice. A záhy každý věděl, co je třeba, když chce, aby se na něho usmálo štěstí. Chceš mít dobrou úhradu ze zdravotního pojištění? Milá firmo, zaplať! Peníze pošli tam a tam (příjemce se samozřejmě nejmenuje Míša Kulička, práce všeho druhu, ale spíše No Name, s.r.o.). Chcete pro svoji nemocnici novou vývařovnu fajnových obědů? Ale ano, přiklepneme, beru si deset procent ceny!
Asi se ptáš, milý čtenáři, jak se to dělá – tak poslouchej. V prvním případě je nezbytné vstoupit mezi rozhodnutí komise, která navrhuje výši úhrad léků, a podpis ministra, který návrh definitivně schvaluje. Řekneš třeba, můj vnímavý čtenáři, že musíš opravit technické chyby, které tam komise zanechala, pomůžeš některým firmám k lepší úhradě, a za to inkasuješ.V druhém případě jde většinou o klasickou obálku, kterou zapomeneš na náměstkově stole, anebo ji pod tím stolem, rukou upocenou rozklepanou, podsuneš do ruky, která zůstává ledově klidná.
Míša Kulička chtěl však v životě dosáhnout víc – což například dohodit přátelům z dalekého zahraničí nejlepší nemocnici v zemi? Jenže média, odboráři (a taková ta havěť) se moc ptají a moc protestují, že prý není důvod takto připravit občany o celé špičkové zdravotnické zařízení. Jedny noviny dokonce vyšťouraly v této kauze střet zájmů a trvaly na svém, údajně prý nelze jednat za ministerstvo zdravotnictví o privatizaci nemocnice a současně být jejím zaměstnancem.Míša Kulička se to snažil popírat (a také ředitel příslušné nemocnice zapíral),ale novináři nakonec našli jakýsi výpis z evidence zaměstnanců. Kšeft desetiletí se nezdařil.Ale nebyl všem dnům konec ...
Míša Kulička se mezitím zapojil do hry zvané „úředníci proti státu“, když – jako jeden z řady jiných – udělal další krok v neskutečně absurdní kauze. Krasopisně podepsal kus papíru,kde shodou okolností stálo, že stát způsobil škodu té a té firmě, a udělal to i přesto,že ta firma byla ctihodná asi jako Fantomas. Neveřejný rozhodčí senát následně vynesl verdikt,že když stát tu škodu uznal, musí zatím dotčené firmě zaplatit alespoň 300 miliónů korun a nějaké drobné. Od té doby bylo jasné, že stát ten spor nemůže vyhrát, zejména proto,že si to nikdo nepřeje, ani jeho vlastní úředníci. Protistrana z těch 300 miliónů asi platí právníkya P.R. (public relations, česky se čte jako podmazat redaktory), neboť se jí to vyplatí, spor se totiž vede o miliardy. Podstatu sporu ani nechtěj znát, byla by Ti k pláči, ty ubohý čtenáři– daňový poplatníku.
Na čas musel Míša Kulička ministerstvo opustit, v čele úřadu totiž stanula osoba, která staré vazby zpřetrhala. Než ale odešel z ministerstva, přeci jen opět zvítězil – v konkurzu na ředitele státní nemocnice v rodné regionální metropoli. Měl pro tuto funkci ty nejlepší předpoklady:chtěl to tak odstupující ministr a on zrovna neměl do čeho píchnout. Jenom zase nějací remcající pisálkové to označili za rozdávání trafik (i když pravda, ani ostatní náměstci
nepřišli zkrátka). Míša Kulička pro nemocnici dýchal, nakoupil pro ni krásné nové stroje,budoval a zadlužoval. A znovu vítězí – v pomyslné anketě o ředitele nejzadluženější nemocnice v zemi, s pěkným výsledkem, který přesáhl 100 miliónů korun.
Takový manažer nemohl po pár letech skončit jinak, než zase na ministerstvu, ve stejné funkci. Jenom ministr se změnil – byl to teď takový starší bratr – dělal všechno jako Míša Kulička, ale ještě o třídu brilantněji. Míša se má ještě co učit!Apropó učení, dovol krátkou odbočku, trpělivý čtenáři. Míša Kulička je totiž takřka renezanční vzdělanec. Před jménem se mu už skvělo magické MUDr., tak ho vylepšil ještě odzadu.Za státní peníze, z pozice náměstka, začal studovat ono dnes tak populární manažerské MBA. Daňový poplatník mu (jistě rád) přispěl skromnou částkou 180 tisíc korun. Nejvyšší kontrolní úřad tolik pochopení nemá a tvrdí, že peníze byly vyplaceny napřed a když Míša Kulička jako náměstek skončil, měl by je na základě vlastního písemného závazku vrátit.
Také zpředu si Míša Kulička jméno dozdobil. Habilitoval, čili stal se docentem. Někteří vlezlí novináři se zajímali, jak asi probíhá taková habilitace náměstka ministra, když většinu komise tvoří de facto jeho podřízení. Jeden člen komise, co zrovna nepatřil mezi ty státní,do novin prohlásil: „... že se páni profesoři báli, bylo zcela evidentní. Někteří se pak před hlasováním vytratili, nebo odevzdali neplatný hlas.“ Tak či onak, nadpoloviční počet hlasů Kulička dostal, neboť strach z odvolání, vyhození či upečení zaživa byl právě u větší poloviny profesorů zcela neléčitelný.
Zmínili jsme, že jeden kšeft století se Kuličkovi nezdařil, ale on, představ si to, ctěný čtenáři,dostal další šanci.Tentokráte chce vytvořit „naprosto unikátní pracoviště, které nemá v Evropě obdoby“ ve své rodné regionální metropoli. Blížily se volby, a tak vláda jeho příslušné strany na tento bohulibý skutek uvolnila miliardu korun jako základ s tím, že další peníze přijdou. Například zpoza oceánu za to, že se z českých pacientů stanou levní pokusní králíci.
Jaká je katarze našeho příběhu? Míša Kulička už podruhé na ministerstvu končí. Nový ministr je z jiného politického těsta. Jak jsi jistě pochopil, moudrý čtenáři, Míša Kulička je velký hříšník. Měl by se snad bát, že bude odhalen a usvědčen? Zkus hádat. Sedí. Už jsi blízko. Nikoliv v lochu. Ano, správně – v poslanecké sněmovně!
Citát závěrem:
„Kamaráde, určitě zajdi za Míšou Kuličkou a zeptej se ho, kdy časově hrozí nucená správa VZP. Je to fakt moc důležité.“
(Citát jistého XY, obviněného z nepěkných věcí, pocházející ze zprávy jistého pana plukovníka o prorůstání organizovaného zločinu do … raději zapomeňte kam.) |
Registrace nového uživatele 
