Hmm, tak popořadě a book.
Nějaký ten úraz je snad v normálu, vzpomínám na několik odřených a naražených kolen, pár spálení od slunka a každý rok pár vosích žihadel - taky jsem je za to likvidoval kde se dalo a leckdy dost neopatrně. Jako malýmu děcku mi jednou bylo vosy líto a vyndával jsem jí z bazénku - jaksi si to špatně vyložila, jako bych za to mohl že tam spadla :) Nejspíš jsem jí rozmačkal příbuzenstvo :)
Ztrácení hraček - fůru mi jich děcka rozkradly v nemocnici a pak ještě v rekreační oblasti kde mamka správcovala - dodnes si říkám, co to bylo za paka, ti rodiče, kterým nebylo divný, že jejich děcko vždycky přileze s něčím novým cizím. :( Ale já to tehdy tak nebral, jen jsem si začal brát na "erární" píseček pouze starý, rozviklaný krámy :)
No, školka.... Do té jsem moc nechodil, vzhledem k mému zdraví. Ale mé spaní po obědě by za chvíli byla noční můra učitelek :) Já nespal přes den snad ani jako miminko. Na učitelky jsem měl štěstí.
Tábory? Ty pamatuju až jako instruktor. A teta, která dělala hlavní vedoucí, je pěkná metrnice, ta se s lenošícíma vedoucíma nepárala :) Taky to nebyl žádnej hromadnej velkokapaciťák, a cenzurovali jsme jen naše noviny, které si děcka braly dom. Některé věci holt někteří rodiče nepochopí :)
Strachy? No, hlavně z pavouků, které dnes krmím, a samozřejmě takové ty dětské strachy ze tmy. A samozřejmě si pořád dávám bacha na vosy. BTW - všimli jste si, kolik lidí, co se bojí vos, nervózní i z pestřenek? :) Já tedy ne, svého nepřítele jsem znal dokonale :) |
Registrace nového uživatele 
