Že se vám do toho pletu, ale nesměšujte pojmy nominální (reálné) úrokové sazby se sazbami centrální banky. Pod pojmem nominální či reálná úroková sazba se myslí spíše sazba trhu, která není stejná jako repo/lombardní/diskotní sazba centrální banky (přestože sazby centrální banky mají jistě na formování tržní sazby svůj podstatný vliv). Sazba centrální banky je "jen" sazbou za kterou si půjčují komerční banky od banky centrální.
Jinak ten proces jakým dnes ovlivňuje centrální banka inflaci pomocí úrokových sazeb (a to platí víceméně pro ČNB i pro FED) je založen na prognóze budoucího vývoje ekonomických veličin (jako je např. HDP, devizový kurz, úrokové sazby), očekávání subjektů apod. Tyto odhadnuté údaje se pak dosadí do určitých rovnic (několika desítek), které jsou specifické pro každý trh a v konečném důsledku znamenají vztah mezi úrokovou sazbou centrální banky (nejčastěji repo) a očekávanou inflací. Pokud chce centrální banka změnit tu očekávanou inflaci (chce naplnit svůj tzv. inflační cíl), může změnit repo sazbu a tím postupně zapůsobit na celou řadu jiných veličin v ekonomice, v konečném důsledku zvýšit/snížit inflaci.
Ten vztah mezi repo sazbou a inflací není obecně jednoznačný, tj. nelze říci že např. snížení reposazby povede vždy k růstu inflace, protože například to snížení repa má jisté pro- i protiinflační vlivy a skutečně záleží na podmínkách té které ekonomiky, jaké vlivy nakonec převáží. Dá se asi říci, že restriktivní měnová politika (tj. zvyšování sazeb) vede nejčastěji k nižší inflaci, ale jak říkám, nemusí tomu tak být vždycky.
A jen taková hnidopišská poznámka naokraj, americký FED není americká centrální banka, ale je to systém složený z (tuším, že) 12-ti různých amerických centrálních bank :-) |