Titan: učení bez učitele má jednu nevýhodu - spoustu zlozvyků. Některé věci tě prostě samo od sebe nenapadne dělat, takže se naučíš blbej prstoklad a v budoucnu už se ho jen těžko přeučíš. Další věc je kázeň. Málokdo je tak ukázněný, aby několik měsíců piloval stupnice a etudy a vydržel nepouštět se do "normálního" hraní. Další zlozvyk - zvykneš si hrát v pár pohodlných stupnicích a přelaďovat to na klávesách; tohle je zlozvyk spousty klávesáků-samouků.
Já myslím, že učitel je důležitý alespoň do začátku. Alespoň aby tě nastartoval správným směrem, zbavil zlozvyků a dostal tě do takové úrovně, od které už se budeš moct učit sám. Problém je, že osvícených učitelů, kteří dovedou pochopit, že chceš hrát sóla od Rudesse a že nechceš hrát Bachovy fugy na vrcholové úrovni, je málo.
Jestli máš silnou vůli, ochotu denně alespoň hodinu cvičit stupnice a etudy, tak to s pár učebnicemi můžeš zvládnout i bez učitele. Ale bude to pro tebe mnohem náročnější (tím spíš, když jsi dospělý).
Jinak on i kytarista samouk se pozná od někoho, kdo dostal do základu nějaké rady zkušeného učitele. Laik to moc nepozná, ale prostě někdy vidíš, že nějaký kytarista výborně hraje rychlé sólo, ale vidíš, jak křečovitě to hraje a že je to vlastně na pokraji jeho sil a schopností. A pak přijde někdo, kdo měl učitele, a zahraje totéž dvakrát rychleji a ani se u toho tolik nenadře.
Holt je to všechno o kompromisech. Učitel jsou peníze a čas navíc a ne každý je ochotný je za to dát. Já osobně si myslím, že rok s učitelem (stačí hodina týdně) by byl dobrý začátek, další věci už by člověk mohl dělat sám. |