Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Já Vánoce juchuchu
oslavím na Lopuchu!

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Archiv klubu Kája Mařík [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Literatura) moderují muflonek, Anka.

Pěkně vítám, to jsou k nám hosti. Tak se u nás posaďte, ať nám nevynesete spaní!


Řídících Márinka, I. díl, III. kapitola (Márinka u Šetlíků)

„Maminko, tak jsme chytli ježka. Véna ho nesl tetě, mají v černé kuchyni šváby,“ hlučně ohlašovala Márinka příčinu svého zpoždění.
Cíla myla nádobí, pan řídící už byl ve škole, paní řídící si brala žlutavou kongresovou zástěrku, vyšívanou květy kopretin.
„Maminko, ani se nehnul,“ trochu tišeji řekla Márinka.
„Hnul, nehnul,“ řekla paní řídící, „ale měl by se hýbat proutek na tvých zádech. Tohle je pořádek? V jednu se chodí k obědu? To bylo dnes naposled, Márinko! Oběd už ti asi vystydl. No, povídal tatínek, že už je nejvyšší čas, abys chodila do školy!“
Paní řídící jde do třídy, Cíla domývá nádobí a Márinka sedí nad talířem vychládající polévky a míchá. Pořád míchá.
„Jez, Márinko!“ pobízí ji Cíla.
„Já praženou nerada, Cílo. Je to samý škraloup.“
„No ovšem, když už dlouho stojí,“ podotýká Cíla.
„To asi měla teta Tonovic radost, když přinesl Véna ježka, viďte Cílo?“
„A to bych si nemyslila. Já bych spíš řekla, že paní berňová vyhodila Vénu i s ježkem.“
„Tak já už mám dost,“ hlásila Márinka odstrkujíc skoro plný talíř polévky. „Zaplať Pán Bůh! A to mám hlad!“
„No dám ti čočku,“ řekla Cíla.
„A za tu taky zaplať Pán Bůh! Helejte, Cílo, neříkala panímáma Šetlíkovic, abych tam přišla na slívy?“
„A říkala, to říkala.“
„Tak abych šla, Cílo, aby se panímáma neurazila.“
„Jen jdi, Márinko! A k večeři budeš mít, co’s nechala v poledne.“
Véna uháněl domů s ohromnou radostí. „Teti, nesu ježka na ty šváby v černé kuchyni!“ volal.
Paní berňová se zdvihla s lavičky: „A prach element, copak my máme u nás šváby? Hned se mi s tím někam kliď! A potom rovnou do školy! Neumíš-li přijít v poledne domů, nebudeš obědvat!“
Véna okouní u školy, zatím co Márinka už si pochutnává na slívách u Šetlíků. Cíla vidí Vénu s ježkem. „Véno, pojď sem! Teta tě vyhodila i s ježkem, viď? No, já to řekla hned. Ukaž, já ho zatím dám do komory! A heleď, tuhle je polévka, pospěš si! Márinka nejedla, a tuhle čočka. Honem, ať nedostaneš ve škole!“
Véna nedbá, že je polévka chladná. Chvatně ji dojídá a sní i talíř čočky. Skoro v běhu volá: „Tak zaplať Pán Bůh!“ a už otvírá dveře první třídy.
Pan řídící ptá se důrazně: „Copak, Véno, že tak pozdě?“
Véna se dívá panu řídícímu do očí a říká tiše: „Prosím, já dojídal po Márince polévku a talíř čočky. A toho ježka dala Cíla do komory.“ — — —

Ilustrační obrázek k anketě "Kde podle vás ležely literární samoty?"


Náš web o Kájovi: skolakkajamarik.cz Po stopách Káji Maříka (na Google Maps) Fotky z MaříConu 2008: Vinkler/Vlasta, Mirdule, Jitka, Ovi Ivoda Fotky z MaříConu 2007 

  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help
   
[ 5906 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
goldie 22.3.2006 19:47  2363
taky tu zveřejním, co jsem poslala mirabelce...budu se tu sice trochu opakovat po zizalce a gormiem...ale tak to chodí...maříkologové jsou si v mnoha věcech podobní...

úplně tě chápu, taky jsem zrovna dopsala diplomovou práci (v jiné oblasti ovšem) a chápu jak je to občas složité donutit učitele, aby téma schválili...

myslím, že bys je mohla přesvědčit, kdybys jim dokázala, jak moc se doba, v níž Wágnerová psala o Kájovi (a jiných méně populárních postavičkách), a její osobní život, psychologický rozkol, a náboženský boj s postupnou sekularizací projevuje právě v jejím dílě...nevím, proč by takovéhle téma nemělo obstát...snad jen proto, že jde o dětskou knížku...to by byl špatný argument, zejména protože Kája není jen dětská knížka...je mi dvacet tři let a Káju čtu pořád dokola...také si pamatuju, když jsem jako malá Káju předčítala mámě a bavily jsme se u toho obě dost a dost...

co se týče mého postoje ke Kájovi, tak jsem se k němu poprvé dostala v první třídě základní školy, když v listopadu po pádu komunismu přinesla paní "soudružka" učitelka první díl Káji a předčítala ho ve třídě....tenkrát jsme došli pouze ke kapitole, jak Kája vykuřoval...s tím jsem se nespokojila a postupně během jednoho roku mi rodiče pořídili všechny díly Káji, kromě šestého...šestý díl jsem náhodou dostala asi před týdnem a četla jsem ho poprvé...což byl nesmírně krásný zážitek, že po těch všech znovučteních Káji (kterého už znám nazpaměť) jsem si konečně mohla vychutnat Káju "nového".

Jako dítě jsem četla hodně a všechno. Ale jsou jediné dvě hlavní knihy (nebo spíš série knih, které mě opravdu oslovily, nejen pobavily)...první je samozřejmě Kája Mařík a druhým jsou Foglarovy Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta...Kája pro mě nebyl jen zábavou, ikdyž jsem se u něj pobavila až až...Kája pro mě byl i způsobem výchovy...nejsem z náboženské rodiny, ale Kája mě vlastně přivedl ke křesťanství v pozdějších letech...taky jsem si ve svém životě trochu parafrázovala Kájovu oblíbenou větu "Co by tomu řekla maminka a co by tomu řekla Zdeňa..." a ve chvílích morálních váhání jsem si vždycky řekla, co by tomu řekl Kája...takže Kája mě vlastně vychovával...ale podle toho, co jsem si četla na lopuchu se zdá, že Kája vychovával téměř každého, kdo ho četl a kdo si ho oblíbil.

Samozřejmě, že Kája (tedy spíše ty knihy o něm) nejsou bezchybné...je tam spousta časových nepřesností, kapitoly bývají nenavazující a jakoby vytažené z dějě...čím více ho čtu, tím více si všímám těch chybiček, ale tím více také dokážu analyzovat a uvažovat o tom, jak se vlastnosti a vnitřní boj Wagnerové promítl v Kájovi...jak její vlastní zpackaný život alkoholu, bez manžela, s cigaretou...si vynahrazuje v té nádherné idylce nenarušené rodiny, morální a duchovní čistoty v Kájovi...jelikož studuju psychologii, je pro mě Kája Mařík (právě protože ho znám tak dobře) vlastně osobní zpověď marie wagnerové o jejím nitru, o její úzkosti, vnitřním boji a následné kompenzaci ve psaní...

co se týče katolictví atd...o čem už ti psala Zizalka na lopuchu...tak mě to například vůbec nepřišlo jako nějaká propaganda...naopak, bylo to pro mě přínosné ze vzdělávacího hlediska, protože jinak bych se z běžné školní výuky o katolických praktikách v čechách vůbec nic nedozvěděla...se vším všudy je pro mě Lážov takovou mentální idylkou, kam si mohu zajít vždycky, když mi v životě není nejlépe, nebo naopak ve chvílích, kdy mi je moc dobře...Kája mě naučil doufat a věřit v dobrotu lidí a pomohl mi dokázat se postavit za své vlastní názory a životní styl i v době, kdy tyto procházely rozličnými zkouškami během dospívání...

Kájovi vděčím za to, co jsem...a myslím, že nejsem jediná...a taky si myslím, že takových knížek, které dokáží ovlivnit lidský život není mnoho...a zároveň takových knížek, které tak niterně a přitom nenápadně dokáží zachytit sociální i individuální rozkol mezi starou a novou dobou je pomálu...
goldie 22.3.2006 19:43  2362
gormie (2349)moc se mi líbilo tvoje přirovnání Káji k malému Bobšovi...i já jsem obě knížky četla...občas hned posobě nebo i zároveň a také mi teď přijde ta domnělá podobnost tragicko-komická...ale to víš...jako děti jsme prostě tu "skrytou" politickou agitaci tak nějak nevnímaly...:-))))
muflonek muflonek z Perníkového lesa - srazy východočeské příjemné.o) 22.3.2006 13:13  2361
MirabelkoStejný problém jsem měla já taky:O( Prostě učitelé naše nadšení nesdílejí... Já jsem chtěla psát na tohle téma také bakalářskou práci... Neprošlo to:O(
anka Anka Když je někde něco dobrého k sežrání, - tak je rouhání to nesežrat. 21.3.2006 21:25  2360
V některých Kájech mám i perovky, tam se ta Kájova blonďatost přeci jen tak nepozná. Kouknu na to.
mina 21.3.2006 18:03  2359
zizalkadekuju za paty dil kaji, doslo v poradku!
zizalka 21.3.2006 17:26  2358
Jitka (2348)Děkuju. Já jsem se bála, že moje názory na Káju tady budou vyznívat třeba až moc kontroverzně...
rottenfox 21.3.2006 17:22  2357
Text zmenšen
rottenfox 21.3.2006 17:21  2356
ZizalkaText zemnšim hned, na obrázek si počkam - kdyžtak můžu udělat nějakej z proevolučního vydání, jiný k dispozici nemam.
zizalka 21.3.2006 17:20  2355
RottenFoxJá osobně jsem pro ten barevný titulní obrázek a zmenšení textu, ale je mi to celkem šumafuk. Co ostatní?
rottenfox 21.3.2006 17:04  2354
ZizalkaMě to je celkem jedno, si vyberte obrázek a já ho upravim pro záhlaví ;)))
zizalka 21.3.2006 17:03  2353
RottenFoxTen obrázek (a taky zárodek webu) dělal přece gormie. Mně osobně se tenhle portrét Káji od Kováčika taky bůhvíjak nelíbí. Káju si teda představuju jinak. Ale do záhlaví bych ten obrázek klidně dala, je s knížkami už prostě spojený. Ale třeba by se dal z dílů I, II, III nebo IV vybrat nějaký hezčí Kája.
zizalka 21.3.2006 16:58  2352
gormieHezký! Srovnání s Malým Bobšem je výborná myšlenka. Mně jako holce se už od malička líbily i ty romantické pasáže z Káji, byla jsem spokojená, že se vezmou a "žijí štastně až do smrti", v pubertě jsem nad nimi snívala o svém princi :-))))))).
rottenfox 21.3.2006 16:26  2351
AnkaPočkej, já ten obrázek stáh z vašeho webu :)
jitka 21.3.2006 12:36  2350
GormieTo je taky moc hezký.
gormie 21.3.2006 11:57  2349
Taky jsem něco sepsal. Radši jsem si napřed nečetl Zizalčin dopis, aby mě to zbytečně nesvádělo stejným směrem. Takhle to snad má nějakou vypovídací hodnotu.

Zizalka: napsala jsi to moc dobře.

Můj dopis:

Ahoj Mirabelko,
pokusím se ti popsat, jaký je můj vztah ke knize Kája Mařík.
Káju Maříka jsem četl odmalička. Bylo to ještě za minulého režimu (i když už ke konci) a tehdy nebylo snadné sehnat dobrou knihu. Táta byl rád, že mě baví číst a knihy mi sháněl po známých, nebo se doma probíral knihovnou a přemýšlel, co by mě mohlo bavit. A tak mi jednou vybral Káju. Román o Kájovi jsme měli doma v předválečném vydání, myslím po prababičce. Začal jsem číst první díl a bavilo mě to. Byl jsem na prvním stupni základky, takže jsem lecčemu nerozuměl - například jsem tenkrát neocenil smysl pro humor, který autorka měla. Ale pro dítě je to relativně snadno stravitelná kniha, třeba i díky kratičkým kapitolám s uzavřeným dějem. Dost mi to připomínalo Malého Bobše od Plevy, kterého jsme četli ve škole: malý chudý chlapec zažívá veselé i smutné příhody ... Dneska mi to srovnání obou knih připadá jako výborná ironie. Časem jsem si totiž uvědomil, jak rozdílné ty knihy jsou, obzvlášť co do politické angažovanosti. V Bobšovi jsou bohatí zlí, Bobeš si hraje s bohatou Boženkou, ale ta je namyšlená a protivná. Pravda, Zdeňu si musel Kája taky vychovat, ale hlavní rozdíl je v tom, jak se autorka dívá na vrchnost. Rédlovi jsou sice bohatí, ale přesto hodní, laskaví a štědří - a stejně tak i knížepán s kněžnou, kteří se v knize taky mihnou. Není divu, že se Kája za komunismu nevydával a že se místo něj ve školách četl Malý Bobeš. Navíc je v Kájovi to všudypřítomné náboženství, další z věcí, které jsem jako dítě moc nerozuměl - především pokud jde o zvyky, třeba místo "biřmování" jsem četl "břimování" ...
Četl jsem dál a jak Kája rostl a z polohy Malého Bobše se román přehoupl do polohy červené knihovny, přestala mě kniha bavit - asi není divu, v tom věku. První čtyři díly jsem ale četl pořád dokola. Mezitím se kniha ale stala v naší rodině kultovní. Máme v rodině takový zvláštní "zvyk": často ve vhodných situacích citujeme "hlášky" z notoricky známých knih (např. Děti z Bullerbynu - "Plácni s sebou do jezera!") - a Kája se pro nás stal nevyčerpatelným zdrojem takových hlášek, rčení a úsloví. To mě nakonec, o pár let později, přesvědčilo, že bych se měl ke knize vrátit a dočíst ji do konce. Tehndy, někdy na přelomu základní a střední školy (a také už po revoluci), jsem se už na Knihu díval trochu jinak, víc jsem si užíval autorčina humoru a nadchly mě i další díly, především výborná část o shánění ženichů pro Zdeňu. Pak už pro mě Román existoval vždycky jen jako celek.
Vrátil jsem se k němu hodněkrát. Na vysoké škole jsem u něj relaxoval během zkouškového období - člověk si snáz odpočine u nenáročné knihy, kterou navíc dobře zná.
Ještě mnohem později jsem objevil další "maříkology" a díky nim taky knihu Kája Mařík - legenda nebo skutečnost, ve které jsem se dověděl hodně o životě autorky. To byla další zajímavá zkušenost. Marie Wágnerová neměla snadný život a dokonce propadla i alkoholismu - tedy se jí stalo přesně to, před čím v knihách varovala a co odsuzovala. Je to zvláštní, ale celkem běžná věc, že autor píše v knihách o tom, čeho se mu v životě nedostává. Jedním z mých nejoblíbenějších autorů je Jaroslav Foglar (mimochodem, také některými považovaný za autora braků), který celý život psal o skutečném přátelství na život a na smrt - a sám ho nikdy nezažil. Jinými slovy, znát život autora umožňuje vidět knihu z jiného úhlu pohledu.
Zakončím to otřepanou frází, která ale přesně vystihuje můj vztah ke knize: Káju čtu už hodně let, ale pořád v něm nacházím nové věci.

Tak nevím, jestli ti to nějak pomůže v souboji s těmi češtináři. Proč se jim vlastně to téma nelíbí? Budu hádat: považují tu knihu za brak, lacinou červenou knihovnu a tak všelijak podobně? I kdyby to tak doopravdy bylo, proč by se o tom nedala napsat dobrá práce? Nedávno vyšla kniha, která zpracovává dějiny brakové literatury u nás (jde tam o rodokapsy a podbné úkazy). Teď si nevzpomenu na název, ale určitě to bude zajímavé a odborné čtení. Ale já Káju za brak rozhodně nepovažuju. Možná snad trochu za kýč, ale nějaký oblíbený kýč má snad každý, ne?

Přeju ti, ať se ti povede přesvědčit ty češtináře a ať se ti absolventská práce podaří.

[ 5906 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt