A posledniDříve nebo později začne člověk vnímat, že všechno, co se mu děje, je přesně to správné a vztahuje se přímo k jeho bytosti: a že to, co se stalo, bylo určeno, aby se stalo a hraje jistou roli v naplnění jeho osudu.
Jestliže se dostane do potíží, nestěžuje si už, protože se naučil neočekávat vůbec nic a pochopil, že ztráta a frustrace jsou jenom části života, které přicházejí ve správný čas,nýbrž ptá se spíše: proč se to děje?... čímž myslí: jak se tím mohu poučit, jak mě to může posílit, učinit mě vědomějším? Sílí a roste právě tak, jako se uvolňuje a těší, když je mu život příznivě nakloněn.
Vybaven tímto jednoduchým poznáním, že život je dokonalý a že se všechno děje ve správném okamžiku správné osobě, která se v této situaci nachází, začne více a více vstupovat do souladu se svým nitrem, a připadá mu tak stále lehčí a lehčí dělat to, o čem ví, že je to pro něj to správné. Všechny takzvané náhody vypadají potom jako úmyslné: a všechny úmyslné události bere zcela samozřejmě jako součást toho, co náhody tvoří. Starosti ho znepokojují zřídkakdy protože ví, že jeho smrt se dostaví ve spravný okamžk, ví, že jeho jednání je správné a že z toho plynoucí následky jsou tu proto, aby nastaly. |