BouchiNe, nenapadlo, v nevěstinci byli opravdu jen jednou a dopředu jsem řekl, že některé věci nebudu v čistě mužské družně vůbec popisovat.
A jinak jsem třeba narazil na věc, když se jedna postava snažila působit na jinou hráčskou postavu, konkrétně mladá upírka na mladého může. Obě postavy hráli šestnáctiletí - holka a kluk. Hod upírky by naznačoval, že dotyčného svede (jen s přihlédnutím k vůli dotyčného), ale hráči to prostě nic neříkalo, podle něj by to na jeho postavu vůbec nepůsobilo. A protože nikdy hráčům nepředepisuju akce, když postavu ovládají oni, tak jsem řekl hráčce upírky, že ho musí přesvědčit prostě herně. A mám dojem, že i kdyby se svlékla, tak to to nepomohlo - toho kluka prostě holky nezajímaly.
Prostě postava se nedá oddělit od hráče.
Na drhuou stranu jak říkám, dokud nemá zkušenosti s reálnou situací postava, nemá je mít ani hráč.
Opět - hráčka má postavu, která umí skvěle odemykat zámky. Jeden jí nejde zaboha odemknout, ať dělá co dělá. Já jí neřek, že je odemčeno, a dokud jí nenapadlo zkusit kliku, tak dveře prostě neotevřela. Jasně, někoho zkušeného v odemykání by to napadlo hled, ale jak potom hráč zjistí, že někteér dveře prostě bývají odemčené, když si to nezkusí? A naopak, když automaticky nejdřív zkusí kliku a pak teprve zámek, může na druhé straně vzbudit nežádoucí pozornost (stisknutá klika zamčených dveří na vězeňské chodbě naznačí ledacos).
Takže taové věci řeším tak, že pokud si někdo che dát vysoké jednání s lidma, dám mu do začátku pár CP a otestuju ho. Když zvládne jednat na úrovni (alespoň trochu), nechám mu to hodnocení - jinak si ho prostě musíé snížit a rozvíjet ho ve hře.
Nehledě na fakt, že většina zjišťování informací v mých hrách probíhá stylem "ty se skvle vyznáš ve městě? Tak si hoď ... 12 úspěchů? fajn, máš na mě 12 otázek, na které odpovím ano-ne." Takže postava může být mistr, ale když háč neví, na co se zeptat, má smůlu. |
Registrace nového uživatele 
