Personální změnyCinemu čtu od jejího samého počátku, a doposud mi neuniklo jediné číslo. Mám, pochopitelně, své oblíbené recenzenty, mezi které (bohužel) patří také Ondra Vosmík. Jeho recenze považuji za nejvtipnější, nejnápaditější a způsob jakým si dokáže pohrát s českým jazykem za, přinejmenším, značně inspirativní. Od chvíle, kdy se pokouším o vlastní filmové recenze, jsou pro mě články "cinemáckých" redaktorů naprosto klíčové a vnímám je jako určitou učebnici, jak v ideálním případě psát (nikoliv opisovat).
Právě proto mě rozhodnutí vlastníka Cinemy značně znechutilo a patřičně zkazilo tento víkend. Napsat „nějak“ recenzi, s materiály od distributora, dokáže prakticky každý. Zkušenostmi a přehledem, které však (ex) redaktoři Cinemy mají, disponuje málokdo.
Je naprosto mylné se domnívat, že kvalita Cinemy nepůjde dolů. Zbavování se lidí, kteří něco umí. z důvodu modernizace či přiblížení se „evropským normám", je mor dnešní společnosti a heslo „mládí vpřed“ (nelze předpokládat, že oni noví externí přispěvovatelé přesáhnou ročník 75) pomaličku likviduje svou naivitou a častým nedostatkem znalostí či schopností veškerou práci, kteréžto se jejich předchůdcům podařilo dosáhnout. Jakožto pravidelný čtenář zároveň znám „vkus“ jednotlivých redaktorů, čili dokážu říci, jak moc je pro mě dané hodnocení relevantní (například s paní Hejlíčkovou se pravidelně rozcházím o cca 20%, její ztrhání Nocí v Rodanthe mě ovšem vysloveně potěšiloJ ). Pohled „neznámého“ občasného recenzenta moji situaci diváka rozhodně neulehčí, právě naopak.
Tento krok vlastníka Cinemy považuji za pohřeb kvalitního filmového časopisu, efektivní způsob zbavení se stálých čtenářů, nehledě na naprosto amorální (dnes zcela běžný způsob), kterak po mnoha letech dobře odvedené práce odměnit své zaměstnance.
|
Registrace nového uživatele 
