granvin [298]: ale jistě že jde. Existují psychologické dotazníky, ze kterých ti vyleze přibližný profil člověka. Samozřejmě, někdy to může být zavádějící, ale když otestuješ dostatečné n lidí (třeba několik set) psychologickými metodami a zároveň dotazníkem na jejich preferovanou stravu a hodíš to do statistiky, je-li tam nějaký trend, vyleze ti (prostě všichni sladkožrouti budou v průměru trochu nešťastnější, melancholičtější, stresovanější, s horším vztahem k lidem apod. než nesladkožrouti). Čím větší n, tím spolehlivější tvůj výzkum bude. Ideální by bylo tak 500-1000 lidí. Pokud ti to ani u tisíce lidí nevyjde, velmi pravděpodobně je tvoje teorie špatná. A naopak. Samozřejmě by tento výzkum chtělo provést nezávisle v několika různých zemích s co nejodlišnější kulturou, nikdy nemůžeš vyloučit, že i když se Češi třeba ve stresu vrhají na svíčkovou, Američani se budou vrhat na cookies a Angličani na fish&chips. Nicméně pokud takové studie o n=1000 provedeš ve střední Evropě, v Americe, v Asii, na dvou místech Afriky s rozdílným klimatem a kulturou (křovácke kmen z pouště x město vedle deštnýho pralesa, dejme tomu), u australských aboriginies nebo nějakého polynézského kmene a třeba na dálné Sibiři, můžeš si být jist, že tvoje výsledky budou považovány za vědecké. Ideální by bylo podpořit tento spíše dotazníkový výzkum ještě nějakým pokusem. Navrhovala bych opět nějaké vysoké n dobrovolníků, kteří by byli nuceni v těžkých podmínkách (rušení, hluk, časový stres) řešit nějaké náročné úlohy (matika, iq testy) - aby bylo jasné, že jim to moc nepůjde a že z toho budou stresovaní (např. získání finanční odměny za účast v experimentu bude posuzováno podle procenta úspěšnosti v testu: do 50% = 0Kč x 100% 500Kč) a následně nabídka občerstvení, kde si budou moci vybrat na škále od hodně sladkého po hodně nesladké, ovšem dostanou pouze tu jednu věc (škála dejme tomu čokoládový dort (=sladká chuť) - ovocná mísa (=sladko-kyselé) - zeleninový salát s octovou zálivkou (=nakyslá chuť) - nějaké maso, např. kuřecí steak (=masová chuť) - pytlík chipsů či oříšků (=slaná chuť)). Následně můžeš jak počítat, kolik lidí si po dejme tomu dvouhodinovém stresu dá dort a kolik maso. Ideální by bylo ještě nabírat krev a korelovat chuť na sladké ještě např. s hladinou hormonů, které obecně naznačují míru stresu, a pak samozřejmě se skutečnou i odhadnutou (závěrečná otázka: jak si myslíte, že se vám v tomto testu dařilo?) úspěšností v řešení těch úloh. Odhadnutá míra úspěšnosti ti mimojiné naznačí, jak moc si daný člověk věří.
Myslím, že psychologové by ti navrhli i jiné výzkumy, přeci jenom, i když se psychologickými testy zabývám, jsem biolog. Ale rozhodně tu neplácej, že to nejde.
Mimochodem, vztah k sobě se dá naznačit celkem pěkným barvovým testem. Dáš člověku několik pojmů, mezi nimi např. já, moje rodina, můj partner, moje schopnosti atd., a necháš ho, aby k nim přiřadil barvy z nabídky. A pak mu tu nabídku barev necháš seřadit podle oblíbenosti. Uvidíš, kterým pojmům přiřadil spíš oblíbené barvy a kterým naopak. Tuto metodu ve škole už několik let úspěšně používáme. |
Registrace nového uživatele 
