PalecekK rozhodnuti nekourit MOC gratuluji a drzim palce.
Kourila jsem 7.let a uz asi ctyri a pul roku jsem cista. Pokud mohu zhruba shrnout me zkusenosti s odvykanim:
- Zpocatku jsem samozrejme mela obrovskou chut si zapalit, ale nad vodou mne drzelo me rozhodnuti nekourit a dokazat celit tem abstinencnim priznakum, ktere se vsude popisuji. (Ono totiz v te chvili se neco delo a ja mela moznost to prekonavat a zabyvat se tim, paradoxne horsi je to ve chvili, kdy uz nepritel nepali tak agresivne, nase poroznost a bojovnost polevi a on na nas vyskoci v nejnestrezenejsi chvili. O tom se jeste zminim...).
Take mne povzbuzovalo, kdyz jsem si na netu vytiskla jakousi brozurku, kde bylo popsano prvnich asi 30.dni bez cigarety, den po dni. Posilovalo mne, kdyz jsem si kazde rano sedla a precetla novy papir s tim co se ten den v mem tele deje, nejake rady apod. Takova hmatatelna, pocitatelna forma uspechu - stejne jako bych si kazde rano udelala carku.
- Fyzicka chut na cigarety (takova ta opravdu velika) netvrala dlouho - fakt neboj, nebude to trvat roky:-)
- Daleko horsi byla psychicka zavislost vytahnout cigaretu pri nekterych cinnostech, na konkretnich mistech, s urcitymi lidmi apod. To byl fakt prusvih a to casto az bolelo. Styskalo se mi. Zavidela jsem lidem spokojene a bezstarostne pokurujicich na ulici, ve filmu - a ze jich bylo!:-) Ale k te psychicke zavislosti - u ni je problem, ze ta trvala pomerne dlouho (odhaduju tak pul roku, mozna i rok).
- A jeste bych rada zminila jedno, dle meho velke nebezpeci, ktere odbouralo uz hodne lidi a to je, ze chut na cigaretu se obcas vyskytne i po delsi dobe a je doslova nevyzpytatelna! Jsou chvile, kdy si clovek spokojene rekne, ze uz to ma za sebou, ze tohle uz se ho netyka a potom prijde okamzik, kdy ho prepadne tak velka chut, jakou by uz opravdu neocekaval! Vim, ze mne vzdycky az sokovalo jak moc je ta chut treba po 2.letech velika! Vyhoda ale je, ze nikdy netrva dlouho, je to spis takove bleskove vystreleni nahoru, ale s nastesti rychlym padem k normalu. Presto je dobre i s timto pocitat a opravdu nepodlehnout.
No, jeste mne napadaji dve takove myslenky, ktere mne tenkrat pomahali:
- Je nesmysl tvrdit, ze cigareta a koureni jsou spatne a nic dobreho neprinaseji. V tom citim obrovskou krec a snahu zamaskovat v sobe touhu si zapalit. Pripustt si, ze cigareta opravdu sve kouzlo mela a chvile s ni jsi mel rad. Ale take si pripomen, ze i pres to se jich chces zbavit (duvody).
- Nekde jsem cetla, ze prestat kourit je naucit se byt sam. Hodne mne to oslovilo. Ja treba nekdy rada kourila sama, hezky se mi premyslelo, srovnala jsem si v sobe myslenky a pritom jsem mela pocit takove nejake blizkosti, nesamoty. Snazila jsem se potom ucit, ze kdyz stojim na zastavce a autobus jede az za deset minut, tak v te chvili se tam chci proste naucit stat jen sama se sebou.
Snad mi rozumite co chci rict, je to hodne pocitovy a ne kazdeho to oslovi, ale mne to pomahalo.
Takze Paleckovi fakt drzim palecky:-).
Ver mi, ze to stoji za to. Nic neni nekonecny a ja si tolikrat rikala, ze mi uz nikdy nebude chutnat kafe jako driv, ze s kamaradkou si uz nikdy tak dobre nepokecam, jako kdyz jsem mohla kourit apod.:) no a dnes vidim, ze to jde a je to i lepsi. Tak to stoji za to. Zvlast kdyz vidim kolem sebe tolik lidi, kteri huli, tolik by chteli prestat a nejde jim to. To jsem pak fakt stastna, ze jsem toho nechala jako mlada. |
Registrace nového uživatele 
