diesbies se zamýšlí nad albem Kate Bush : The Dreaming (1982)
Čtvrtá Katčina „řadovka“ se nese v duchu „experimentování“- nu, proč ne? Ale jak to tak v případě pokusů bývá- něco se povede více, něco méně, něco třeba vůbec. Trvalo mi docela dlouho, než jsem toto album rozchodil a zjistil, že je celkem fajn (až na pár výjímek, které prostě nerozchodím nikdy :))
Jednou z nich je hned úvodní Sat In Your Lap- takový jakýsi podivný, nesympatícký a monotónní rytmický základ, do toho až hysterický, teatrální vokál a žesťové šlehy, nakonec ještě sbory- je tam toho prostě zbytečně moc a chybí mi tam něco, čeho by se dalo zachytit.
There Goes A Tender je proti tomu nádherné pohlazení po duši- jedna z mých nejoblíbenějších Katušiných. V refrénu se to imho trochu zbytečně rozvleče, škoda., že to celé nedrží ten úvodní, skvostně šlapavý a zároveň odlehčený tah.
Pull Out The Pin - zase takové jakési zbytečně moc překomplikované. Některé motivky pěkně naznačené, ale jaksi nedotažené do konce. A zas taková ta zbytečná agresivita ve zpěvu. A bezdůvodně dlouhá stopáž.
Suspended In Gaffa - to je ovšem lahůdka. Ne-li má úplně nejoblíbenější, tak mezi první pětkou. Jednoduchý hudební podklad, nádherný hlasový výraz, nádherná gradace při nástupu refrénu.
Bohužel- Leave It Open mi zase připadá jaksi o ničem- na konci druhé minuty sice nastoupí pěkně hutný bicí a v závěru se objevují skutečně hodně „záhrobně“ znějící, pozpátku pouštěné vokální smyčky., ale celkový dojem to u mě nezachrání- hodně mi tam vadí ty mužské vokály.
Titulní The Dreaming bych možná byl ochoten akceptovat, kdyby místo téměř pěti minut trvalo tak 20 vteřin. Nuda. Experiment. Nezvládám to poslouchat- jen s obrovským přemáháním- až ke konci to naštěstí přechází do jakési irské odrhovačky a plynule na ně navazuje Night Of The Swallow, což je vcelku příjemná písnička.
All The Love - začíná to pěkně, lehce – hezká je zklidněná pasáž s vokály v pozadí- a refrén velice vkusně vyklenutý. Téměř jazzová mezihra s pěknou bezpražcovkou. Povedené.
Houdini je úchvatná písnička s přenádherným, úchvatným refrénem „With the kiss I´d pass the key…“, který překrásně nastoupí jakoby s cinkáním zvonečků – bohužel je dost brutálně utnut nepochopitelně agresivním křikem- a poté nastoupí sladce melancholická smyčcová mezihra. Škoda, obrovská škoda- citlivější, komornější aranžmá a možná méně snahy o progresivitu by z téhle věci učinily další lahůdku- takhle je to jaksi napůl cesty.
Závěrečnou Get Out Of My House už prostě nezvládám vůbec- v podstatě pro ni u mě platí to, co jsem napsal o „Sat In Your Lap“ a „The Dreaming“. Nebaví, nelíbí, nechápu.
Jak jsem už zmínil, album se mi zdá takové nesourodé a roztříštěné- jedna třetina prostě super, druhá třetina kvalitní, standartní pop, zbytek zbytečně překomplikovaný . Ale mám je docela rád :)
7* z 10= *******
diesbies 20.6.2008
|
Registrace nového uživatele 
