Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Já Vánoce juchuchu
oslavím na Lopuchu!

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Archiv klubu Kolo(běžky), cyklostezky [ŽP: 24 týdnů] (kategorie Doprava) moderuje tvx.

Weby k tématu:

Zajímavé články:

  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help
   
[ 304 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
tvx tvx Myslet si, že svět je JEN takový, jak - ho v daný čas můžeme pochopit je hloupé. 20.6.2007 08:58  361
sem si poustel video z 2007 a ty brody vypadaj opravdu jak se pise :c] doporucuju posledni tretinu videozaznamu.
tvx tvx Myslet si, že svět je JEN takový, jak - ho v daný čas můžeme pochopit je hloupé. 20.6.2007 08:34  360
ja mival kdysi klipsny tak to znam, cekam, ze ted je to vychytanejsi, cekam ze se bude lip slapat a soucasne ze budu lip drzet na kole, neztratim kontakt ale soucasene se bojim prave nejakyho blbyho padu kdy to kolo neopustim.. nebo si neprbrzdim vcas nohou atd...
sany 20.6.2007 08:23  359
Jak jsem jel Krále Šumavy pro ty co neznajíPro ty blázny, kteří se v blízké době chtějí nerozvážně zůčastnit vyhlášeného závodu a neví do čeho jdou, připojuji (na mnoha stránkách již uvedený) poučný text neznámého autora:

Jak sem jel Krále Šumavy... aneb něco pro pobavení

Jelikož svalová horečka pozvolna ustupuje, krev z levého ucha teče jen při prudším pohybu, a sádrový krunýř okolo páteře již tolik netlačí, rozhodl jsem se v několika odstavcích zaznamenat zatím nejintenzivnější sportovní zážitek svého života.


Celá akce začala poměrně nevinně-barevným letáčkem zobrazujícím šlachovitého mladíka s hranatými rysy, v přiléhavém barevném cyklistickém dresu, ledabyle opřeného o luxusní horské kolo. Hezoun byl doprovázen lživým textem slibujícím nevšední sportovní zážitek v technicky náročném terénu. Propagační materiál dále popisoval nezáživné podrobnosti jako převýšení (několik km), profil tratě (pro zdravé cyklisty?), dále již zajímavější rockové skupiny, pivo a gulášek v cíli. Nabízel dokonce i dvě varianty závodu krátkou(78 km) a normální (100km). Dnes už nejsem schopen pochopit, že v jakémsi sportovním oparu(možná naladěn pravidelným sledováním Branek bodů vteřin?) jsem vážně zvažoval stokilometrovou variantu. Byl jsem snad i pod vlivem vzpomínek na nedávných 45 km na silničním kole po hladkém asfaltu, z mírného kopce s větrem v zádech? Kdo ví. Ale co, přeci se na poprvé nebudu přepínat, řekl jsem si, a nakonec zaškrtl KRÁTKOU variantu. Při pozorném čtení dále pochopíte, že právě v tu chvílu jsem se pravděpodobně podruhé narodil.

Fáze nultá příprava Po důkladné analýze svého cyklistického vybavení jsem zhodnotil, že jsem nebarevně sladěný a veskrze málo sportovně vypadající. Toto se nejevilo jako větší problém, a o pár dní (a tisíců kč) později jsem při pohledu do zrcadla v první vteřině myslel, že stojím v těsném zákrytu za Lence Armstrongem. Po této operaci nastala důležitá fáze holedbání, během které všichni kamarádi, známí, příbuzní, jejich známí a příbuzní byli dopodrobna seznámeni s tím, jakýže jsem to chlapák, když se účastním velkolepého závodu v drsném terénu. Pravda, při letmém pohledu na internet jsem zjistil, že podobných chlapáků je v republice ještě cca 3,5 tisíce, to mne ale ještě více utvrdilo v tom, že závod bude hračkou i pro nesportovní veřejnost, a že tedy dopoledne si sjedu toho Krále, a odpoledne si hodím lehký tenísek. Kolo jsem řádně umyl a pro větší efekt polepil barevnými samolepkami typu I love triatlon a no pain, no gain. Myslím také, že jsem byl jediným účastníkem s vyžehlenými puky na cyklistických šortkách. Prostě - v předvečer závodu jsem byl ready.

Fáze první před startem
Příjezd na místo závodu proběhl bez problému, slunce svítilo a vyleštěné kolo na střeše služebního vozu vysílalo do okolí mnohoslibující pablesky. Už parkování se ale ukázalo být menší výzvou (s ohledem na další průběh dne však zanedbatelnou), jelikož parkovací plocha náměstí nejmenovaného městečka-soudě dle bílých čar na dlažbě-byla dimenzována přesně na 8 vozů. Okolo sedmé ráno se nás tam sjelo několik tisíc. Poté, co jsem po půlhodině ježdění našel parkovací místo v rákosí asi 3 km od města snad stojí za zmínku to, že již v té chvíly jsem zacítil první lehké známky únavy. Odmontování kola ze zahrádky, navlečení lesklého dresu, přičísnutí vlasů navlhčeným hřebenem a lehká projížďka zpět na místo registrace byla už pouhá rutina. Taktéž namontování plastového čísla na mé kolo (promo model z Tesca za 5990,-) bylo docela snadnou záležitostí. Poté jsem se snažil protlačit se na náměstí, kde se mezitím již formoval hučící dav větrem ošlehaných horalů a mužatek všech věkových kategorií. Již na první pohled bylo zřejmé, že na místo v první, ale ani padesáté startovní řadě nedosáhnu, a že tedy boj o stupně vítězů mě bude od počátku neférově zatížen. Když jsem následně zaujal poměrně netaktickou pozici hned vedle prodejny dámského prádla v zadní části náměstí, jen se závistí jsem mohl sledovat šťastnější účastníky protřepávajíce svalstvo o cca půl kilometru přede mnou. Uklidnilo mne ale, že kola mnohých nebyla zdaleka tak umytá a barevná, jako to moje. Zde malá

příhoda: Při zaujímání startovní pozice jsem nechtěně zavadil šlapkou o lýtko Diskobola stojícího vedle mne. Promiňte, špitl jsem. Odpověď hrdelním hlasem mne měla varovat. neřeš vole, co je pod pět stehů se nepočítá.

Fáze druhá start
Konečně zazněl výstřel. Očekáváte-li, dramatický popis prvních metrů závodu, budete zklamáni jako jsem byl já. Ještě dalších cca 5 minut jsem totiž stál na místě , poté opatrně vedl kolo mezi masou tlačících se a různě nasedajících závodníků. Po nasednutí a ujetí asi 5ti metrů jsem po nárazu do jakési stařeny (co ta tady mezi námi špičkovými atlety proboha dělá, napadlo
mne) jsem poprvé spadl.

Fáze třetí závod
Ti z vás, co někdy viděli tisíce cyklistů deroucích se kupředu, by asi byli vykuleni méně než já. Při jízdě na kole jsem totiž zvyklý vidět jednak na zem, jednak dále než 5 cm před sebe.Toto bohužel možné nebylo. Jen podle nárazu řidítek do dlaní navlečených do křiklavě červených rukavic jsem pochopil, že jsem poměrně brzy opustil(tehdy jsem ještě netušil že navždy) asfaltovou cestu, a vydali se vstříc kořenům, šutrům a roklím. Na asi pátém kilometru jsem podle barevného hada vinoucího se do prudké stráně přede mnou odhadl, že se pohybuji někde na 300-500 místě. Toto zjištění bylo pro mne v tuto fázi závodu prudkým zklamáním, neboť během svého holedbání známým jsem tvrdil, že přeci jdu na první stovku! Navíc na mne každou chvíli někdo ze zadu štěkl pravo! a pak zase levo! a já se postupně propadal hlouběji do startovního pole. Začínal jsem se také lehce potit, což mne rozladilo, neboť jsem chtěl vypadat přitažlivě na cílové fotografii. Po 15ti kilometrech jízdy do prudkého kopce proti slunci (občas prostřídaného krátkým ale zato velmi příkrým sjezdem po kořenech či šutrech vyschlého potoka) jsem pochopil, že musím poprvé změnit taktiku. Tato změna proběhla z Umístit se na Dokončit. V tuto fázi závodu se tento cíl zdál poměrně reálný, neboť ani já, ani nikdo jiný okolo ještě nekrvácel, nezvracel ani nebrečel. Jenom snad někteří volili ostřejší slova, když za pomocí zubů a nehtů již po sedmé měnili duši či řetěz. Asi měli levná kola . Na třicátém kilometru se objevila první občerstvovací stanice. Konečně přišla má šance na lepší umístění!! Vychytrale jsem ostrou jízdou minul desítky závodníků, co zastavovali, nabírali iontové nápoje, banány, pomeranče, či energetické tyčinky. Já pouze dopil v jízdě poslední zbytek zteplalé žluté limonády z cyklistické láhve, a vrhl se vstříc nejdelšímu stoupání závodu mnohakilometrovému krpálu vedoucímu kamsi do mraků. Teplota v tu chvíli dosahovala asi 30ti stupňů, a na mne po chvíli začala doléhat první krize.Od zhruba této chvíle pro mne závod ztratil přesné kontury. To co se odehrávalo dál, se pokusím slepit ze vzpomínek přes své vnímání v jakési mlze, z útržkovitých záblesků paměti, a z vyprávění ostatních. Po několikakilometrovém stoupání v ostrém slunci jsem soudě podle kamzíků, orlů a nízkých ohnutých stromků byli na samém vrcholu Šumavy. Slunce rvalo a vzduch řídnul. Teď měly přijít ty táhlé sjezdy, které snad slibovaly relaxaci a slastný odpočinek! Nestalo se tak. Nebudu vás zdržovat popisem těchto částí závodu, možná si jen zkuste představit jízdu prázdným korytem divoké řeky, ve sklonu vodopádu, do které bouře nanesla kořeny, kusy stromů a lidských těl. Odvaha některých borců při sjezdech byla šokující, za řevu a řinčení součástek se řítili do údolí, zatímco já (a nebyl jsem sám) jsem vedl kolo dolů po srázu mezi stromy a kapradím, a střídavě si otíral krvácející rány a slzy. Sjezdy byly proloženy prudkými stoupáními po podobném povrchu, kde již o cyklistice nemohlo být ani řeči. Nevím, jak se ve sportovním slangu nazývá tlačení kola do srázu. Jsem si ale jist, že mnohakilometrová chůze v cyklistických botách (pro necyklisty: střevíce s kusy ostrého železa přišroubovaného k podrážkám) nebude do budoucna patřit k mým oblíbeným kratochvílím. Přišel čas na další posun v taktice z Dokončit na Přežít.

Druhá občerstvovací stanice mne již uvítala bez větších nároků na umístění. Odhodil jsem pomlácené a zabahněné kolo a spadl bezvládně do kádě s iontovým nápojem. Přišla však nečekaná komplikace! Díky naprostému vyčerpání (Naprostému? O jak jsem se pletl, byli jsme teprve na padesátém
kilometru) žaludek odmítal cokoliv přijmout! Při zvracení jsem ale koutkem oka zahlédl, že v předklonu či kleku je i mnoho spolubojovníků, to mne uklidnilo. Někteří dokonce vypadali, že již nežijí, soudě podle polohy jejich těl a křečovitých grimas obličejů. Asi 15 minut jsem poté ležel na zádech, občas se napil, ublinkl, znovu napil, až jsem do sebe násilím vpravil něco tekutiny. Na jídlo jsem si netroufl, tak jsem si alespoň nacpal do propocené kapsy pár energetických gelů. Poslední fáze boje o život mohla začít. Podle propočtů v této chvíli zbývalo necelých 30 km závodu. Slovo závod již používám ve velmi volném kontextu, neboť skuteční závodníci byli již v ten moment na stadionu, poslouchali zmíněné rockové kapely, popíjeli pivečko, a pozvolna se po vyhlášení vítězů všech kategorií rozjížděli do svých domovů. My ostatní bojujíce o umístění ve třetí tisícovce jsme se však dále rvali o život. Z 24 převodových stupňů mě fungovalo již jenom 8, což však nehrálo roli, neboť při chůzi vedle kola přehazovačka Shimano Ultegra často ke slovu nepřijde. Zadní brzda byla také již jenom pro okrasu, což mne dále diskvalifikovalo i při sebemenších sjezdech. Přední brzdu jsem totiž po čtyřech pádech levým okem na šutry přestal požívat. Při krátké odpočinkové pauze (kterou jsem čerpal každých asi 500m) mě letmý pohled na hodinky varoval, že odpolední tenis již nestihnu, neboť jsem na trase už nějakých šest hodin. Očima jsem propaloval svůj cyklometr, který jako jedna z mála věcí na mém kole z Tescoletáčku ještě fungovala, a přes slzy odpočítával kilometry konečně!! 76777879?? Co to? Kde je stadion? Hudba? Na 80 kilometru, uprostřed hlubokých šumavských hvozdů mě došlo, že letáček byl pouhým propagačním trikem, a že organizátoři závodu vzdálenost pouze odhadli , s odchylkou plus minus pár kiláků, no a co?? V tu chvíli mně přešla chuť žít. Narval jsem do sebe poslední odporný sladký gel a byl připraven každým metrem zkolabovat. Na zhruba 83tím kilometru jsem konečně v dálce uviděl polní cestu. A po ní i silnici vinoucí se mezi domy v dáli! Na 85tém kilometru byl definitivní konec. Vklopýtal jsem ne, nejel jsem, neboť cílová rovinka byla opět do kopce na stadion, ne nepodobný Venclovskému po jeho památném pokoření průlivu. Rozdíl byl pouze v té změti trubek co jsem vláčel za sebou. Nálepka no pain-no gain visíc z rámu volně fletrovala ne větru a já věděl, že počet účastníků v příštím ročníku bude pouze 3499.

Epilog Správný chlap má zkusit alespoň jednou v životě opravdovou bolest. Alespoň se to tak říká.

Ženy mají porod. My máme Krále Šumavy...
frenzy 20.6.2007 06:33  358
SPD pedály a boty ber, je to nebe a dudy. Vycvaknutí je asi jen o setinu vteřiny pomalejší, než sundání normální boty z pedálu. Akorát první vyjížďka, dvě, se stávají zdrojem humorných scének, když člověk zapomene, že je zacvaklej, zastaví a spadne nabok :)
Krále jsem nejel, co jsem slyšel, tak je to pěknej závod, akorát je tam přes 3000 lidí. Pokud máš zájem, tak tady je seznam všech maratonů v ČR.
sany 19.6.2007 15:32  357
cetls tu esej o tom zavvode?
tvx tvx Myslet si, že svět je JEN takový, jak - ho v daný čas můžeme pochopit je hloupé. 19.6.2007 15:23  356
toho jsem se bal... a takhle krale sumavy jste nekdo zkousel "c)
laka me ze bych pristi rok prubnul, ale aby to vydrzelo kolo a ja na nem....
sany 19.6.2007 13:50  355
ja jezdim bez toho :)))) sice mi pri sjezdu vobcas noha nekam ulitne ale zase aspon je to prdel :)))
tvx tvx Myslet si, že svět je JEN takový, jak - ho v daný čas můžeme pochopit je hloupé. 19.6.2007 09:07  354
jo, jinak neoficiální mapa cyklotras - Praha, má teď čerstvě i tisk archů celé mapy, je to třeba 16xA4
tvx tvx Myslet si, že svět je JEN takový, jak - ho v daný čas můžeme pochopit je hloupé. 19.6.2007 08:56  353
jaký máte zkušenosti s klipsnama a přímo cyklobotama na horáku? předpokládám že to bez nich ve větším terénu ani nelze? jak snadno se z toho při pádu zouvá?
tvx tvx Myslet si, že svět je JEN takový, jak - ho v daný čas můžeme pochopit je hloupé. 4.5.2007 07:37  352
peca_007to je presne to co jsem myslel tim prozkoumanim toho kola... proste dokazat odhadnout kvalitu pouzitych dilu, ja jsem napriklad prolez asi 10 bazaru a videl asi 50-100 kol, nez jsem si vybral.
Prvni co nebrat jsou jakekoli umelohmotne dily co maji byt bezne kovove a dalsi osizeni, to nasvedcuje vetsinou tomu ze je to levenej model z hypermarketu a i zbytek dilu kere nelze identifikovat bude sragora... Na druhou stranu se mi vyplatilo treba vzit kolo i kdyz melo uvolnene kdeco vcetne zadniho naboje, neb bazarista to povazoval za sunt a me stacilo na miste si vse dotahnout a overit ze to je O.K.
sany 4.5.2007 06:05  351
me taky jednou predjela babicka na esce... akorat ze to bylo co jsem za sebou mel 120km a na kole naklad s hmotnosti 40kg... :)))
a bylo mi to uplne jedno :)))
naopak mit vylestene kolo je symbol toho ze se s tim jezdi mozna tak na nakupy :) kdyz na tom neni kilo ci dve bahna a ruznych vetvicek, tak ten clovek proste nejezdi :)))
mistule mistule 4.5.2007 05:56  350
Tak moje Eska je ukázkový "nezávodní a rekreační" model, košík umístěný vzadu na nosiči je nedocenitelný. Kdysi mi někdo řekl, že na tom vypadám jak panímáma, ovšem lidi nevěřícně kroutí hlavou, když na tom předjíždím jejich vyleštěné horáky :o)))
peca_007 3.5.2007 19:12  349
tvx [348]: vsak zena taky, ale matros byl nejaky blato. ram zatim drzi, ale treba se uplne ohnul naboj slapani - nechapu, to jsem vzivote nevidel :-)
tvx tvx Myslet si, že svět je JEN takový, jak - ho v daný čas můžeme pochopit je hloupé. 3.5.2007 15:21  348
hlavne je potreba to okouknout, myslim, ze clovek co se v kol trochu vyzna vybere dobre. V
Veci jako retez, brzdovy desticky, plaste a podobne jsou holt spotrebni zbozi, hlavni je obhlidnout vsechny spojeni, naboje, jestli neco nekde neni bouchnutyho a podobne a vyplati se i obhlidnout jak moc ojety jsou jednotlivy soucasti, jestli to neni uplne v rozkladu. O horaky je porad zaejem ale ty silnicni jsou diky tomu dost levny, obzvlast ty "nezavodni a rekreacni" modely. V zahranici co jsem koukal, prozmenu lidi jezdej po mestech hlavne na nich, maj na tom kosiky, nosice a podobne...
peca_007 3.5.2007 12:50  347
tvx [346]: Na druhou stranu, moje zena ma horaka za 1500,- a kolem 1000,- uz stal material na opravy. A to jeste ani nema poradnou vybavu, protoze treba blikacky furt ztraci (ted jsem ji uz prisrouboval "napevno". takze nekdy je lepsi koupit kolo ze ne uplne nejnizsi cenu.

[ 304 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt