Slíbený úryvek z Chvály pohybu:... Po probuzení totiž bývám ještě hodinu až dvě otupělý; myšlenkově i tělesně.
V podobném stavu bývá při probuzení i Jan Werich. Ještě dlouho neví. Neví letopočet ani město. Jednou se mu stalo, že po příjezdu na zájezd si odpoledne zdřímnul v hotelovém pokoji. Vzbudili ho až těsně před jeho vystoupením. Šlo tehdy o koncert Vlachova orchestru a Jan Werich měl vystoupit jao host v druhé polovině. Přivezli ho tedy, rozespalého a nevědoucího, na vyprodaný zimní stadión a poslali na jeviště.
A Jan Werich nevěděl. Jak říkám: ani letopočt, ani město. Pronesl prý tehdy asi šest vět, z nichž - navzdory tvrzení - , že všechno souvisí se vším - žádná se žádnou nesouvisela, a když pochopil, že je zle, uklonil se a řekl: "Promiňte, ale mně se neudělalo dobře."
Je to krásná formulace. Jako by vycházela z toho, že člověku nikdy není dobře, ale někdy se mu přece jen dobře udělá. |