Book:)No tak obecně vzato, moje dětství ve mě nějaké extra vzpomínky nezanechalo. Spíš se to vztahuje k jednotlivým osobám:)
Ale co se týče úrazů, to je jiná:-DDD
Takže tady je máte, ale nezaručuju, že jsou všechny:
1) Protože jsem byla v ulici jediná holka mezi klukama, musela jsem se jim přizpůsobit. Takže např. jsme hráli fotbal. Já většinou stála v bráně (protože kluci měli z domova nařízeno mi nic neudělat - přece jenom jsem holka, že? A tak mě dávali do brány, protože to mělo dvě výhody: nebezpečí úrazu bylo mnohem menší a hlavně se mnou v bráně se neprohrávalo:))), protože se všichni báli pořádně pálit na bránu a když už, tak hodně opatrně). Jenže jednou jsem si prosadila, že budu hrát v poli. Jasně že kluky v zápalu boje nezajímalo, jestli jsem holka nebo ne, a při souboji o míč se stalo, že jsem skončila obličejem v hromadě štěrku. Což o to, z pusy to šlo vyplivnout, ze sedřeného nosu mi to museli seškrábat v nemocnici. Pokud si pamatuju, kluci měli jakou dobu kvůli tomu zaracha a ještě déle mě nechtěli přibrat do hry.
2) Pády z kola nepočítám, jen po jednom mi zůstala na bradě viditelná jizva.
3) Ve druhé třídě mě porazilo auto, měla jsem zlomený noc a otřes mozku. Několik dnů jsem si i pobyla v nemocnici. Dodneška si vzpomínám na fixaci nosu a běhá mi z toho mráz po zádech.
4) Když mi bylo asi 8, na zahradě jsme měli vyrovnané fošny. Chtěla jsem babičce ukázat, jak z nich umím skákat, jenže jsem netušila, že tam, kam chci skočit, pes vyhrabal díru. Tak to odnesl kotník.
5) A ještě si pamatuju, jak moje mamka spadla ze schodů. To mi bylo asi 5, máma byla dost potlučená, naštěstí se jí nic nestalo, ale já byla v šoku, protože přistála přímo na mě:)))
6) Pak je ještě pár pádů na lyžích, žádný úraz jsem neutrpěla, spíš utrpělo moje ego:))) Ono takové přistání hlavou v závěji není zrovna moc elegantní:-D
A pak si taky pamatuju, jak jsem mamince domů nosila po kapsách žížaly a brouky. Moc nadšená z nich nebyla. Tehdy jsem to nechápala, dneska, když moje děti dělají to samé, tomu naprosto rozumím:)))
Jo, a ještě si vzpomínám, jak jsme pitvali žábu. |