Mám rád svoji rodnou zemi, svůj rodný kraj. Když se tam vracím, jsem natěšený, když jsem tam, žiju rád, no a když se vracím, plakal bych. Vím ale, že už tam nikdy žít nebudu. Tak aspoň báseň o mé rodné hroudě.
Matičko!
Máš jizvy na těle,
co berou ti krásu.
Tak hluboké jsou,
špínou se zanáší.
Směješ se nesměle,
sotva slyšet hlasu.
Červi bídní řvou,
zkázu jen přináší.
Ztrácíš se, matičko,
však někde přec kveteš
a voníš domovem
ještě kdes na krajích.
Mám od tě políčko,
ten povraz, co pleteš.
My jsme si údělem
milým z ran bolavých. |