Paleček: Nechci nikomu dělat kádrováka (na to jsou tu jiní), sám nevím, jak bych se v takové době a situaci zachoval. Fakta předkládám a nekomentuji, ať si každý udělá závěr sám (levicové smýšlení po válce, tři vysoké školy, studium v Sovětském svaze, sovětská manželka, díky tomu jeho politická neprůstřelnost v krizových letech, přiznání se ke kolaboraci a svému nehrdinství, byť jenom deníku, útěk k lehkým žánrům, mnohaletý boj za prosazení své zakazované životní partnerky, bla, bla, bla, mohl bych pokračovat, ale snad to všechno v tom článku je). Jinak rubrika Legenda je o tom, proč někdo přežil svou smrt, a snažím se vždycky hledat v jejich práci to nadčasové a dobré, ať je to Podskalský, ŠLégl, Baarová, Marvan nebo dejme tomu Werich. A ještě k tomu závěru, já lidské příběhy miluju a tohle finále mi připadá jedinečné: Dusící se režisér, jeden jediný přístroj v celé nemocnici se rozbije, převoz na sál, už víceméně formální, páska na metastázemi zasaženém oku a do toho fanfáry "jede král, jede král", to by nevymysleli ani v Hollywoodu. A ten úžasný dvojsmysl - jednooký králem mezi slepými, wow! |