9. den bez cigaretyAle s berličkou. Zjistila jsem, že bez náplasti to sice zvládnu, ale je to peklo, takže včera jsem si znovu náplast nalepila - sice jen půlku - a pohoda. Možná funguje trochu placebo efekt, ale proč ne. Včerejšek nebyl o touze po cigaretě, nějak jsem to zvládala. Co nezvládám, to jsou emocionální zvraty. Rozčiluje mě spousta lidí, chtěla jsem napsat např. náš pes. Takže kromě lidí mě rozčiluje třeba i náš pes, když ho venčím, protože se vzpírá má vůli. To dělá prostě normálně, ale PRÁVĚ TEĎ mi to vadí, že si prostě čenichá a chce si jít kam chce. Po procházce s ním jsem v takové emocionální vichřici, že vleču čokla na co nejkratším laně a zbytky rozumu mi velí, že ho nesmím kopnout do řitě ani promluvit. V takovém stavu nejsem schopna utvořit ani jednoduchou zdvořilostní frázi, když někdo promluví na mého "úžasně roztomilého a krásného pejska". Koneckonců, mluví na psa, ne na mě, co bych se namáhala. Ráno jsem se zkoprněle přistihla, že cítím dojetí při pohledu na obrovského plyšáka, obludu jednu špinavou, kterého toleruji jen kvůli vnučce a v NORMÁLNÍM stavu by šel bez mrknutí do popelnice. Chápete, jak na tom jsem hrozně, když se mi derou slzy do očí nad osudem týhle potvory? Ach bože, pomooooooc. Jsem blázen. Ale nekouřím devátý den. A už to neříkám vůbec jásavě. |