Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Lopuch, server nejen
pro botaniky

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Archiv klubu Alice Cooper [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Šéf Lopuchu, Apache.

Alice Cooper

... welcome to my nightmare, I think you're gonna like it, I think you're gonna feel like you belong ...

... is dis love? Or dys-lex-i-a? ...


Dôležité weby:

oficálny web

Sick Things - fandovský web

Anglické recenzie od jedného ruského autora

No Life 'til Metal

... nothing's free, from the rules and laws of morality, free to take your fill, free from your own free will, nothing's free ...

Súčasná téma:

ALONG CAME A SPIDER

DOWNLOAD - RAPIDSHARE


1. Prologue/I Know Where You Live

2. Vengeance Is Mine

3. Wake The Dead

4. Catch Me If You Can

5. (In Touch With) Your Feminine Side

6. Wrapped In Silk

7. Killed By Love

8. Hungry

9. The One That Got Away

10. Salvation

11. I Am The Spider/Epilogue

... talk talk ... talk talk ... talk talk ...

  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu. Práva vám může přidělit moderátor klubu. Požádejte ho v soukromé poště.

[ 1173 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
johnnyd 14.1.2006 18:32  87
ApacheOK, ja viem, čo znamená "filler", ja som len nadväzoval na to, čo o "filleri" oh¾adom Dirty Diamonds povedali Coop a Ezrin. OK, nebudem sa hádať ... to o filleri, povedal Ezrin oh¾adom posledných koncepčných albumov ako DragonTown a brutal Planet ... keď si to tak vezmeš, spájajú sa tu tvoja aj moja teória. Na oboch albumoch boli skladby, ktoré boli len výplňou, aby sa rozvíjal koncept :) ...
apache Apache I'm back! - C'mon baby, don't fear the reaper 14.1.2006 16:53  86
JohnnyDProboha, že Welcome To My Nightmare je koncepční album vím už (minimálně) 15 let. To si tady snad my dva nemusíme vysvětlovat. :-)
Já se řídil podle toho co napsal mifi, od kterého jsem slovo "filler" slyšel poprvé, a myslím že z toho o čem psal, jednoznačně vyznělo, že filler je skladba, která je brána spíš jako "vata" nebo "vycpávka", prostě něco, bez čeho by se to album v podstatě obešlo - opak výrazného hitu nebo nějaké zásadní věci.
Ostatně, když se podíváš do slovníku, zjistíš že slovo "filler" má opravdu tento význam. Podle mě to s nějakou koncepcí nemá vůbec nic společného.
johnnyd 14.1.2006 13:28  84
ApacheSchool's Out je koncepčný album - téma je škola a zážitky z nej. Welcome to My Nightmare tiež - téma je prechádzky v nočnej more a zážitky Stevena (ak by si videl film Nightmare, pochopil by si, že celý album je koncept, nie len steven-yearsago-awakening. Teda možno sa pletiem s tým slovom "filler", ale ako som čítal rozhovori s Cooperom oh¾adom Dirty diamonds, opakoval tam ako Ezrin nechcel žiaden "filler", žiaden koncept ako pri dragontown, aby každá pieseň mohla byť samou sebou a nie súčasťou celku ...
apache Apache I'm back! - C'mon baby, don't fear the reaper 14.1.2006 13:18  83
JohnnyD"WtMN je typický "filler", tak ako Schools Out...."
Tak v tom případě jsem pořád ještě asi nepochopil význam slova "filler".
Mohl bys mi to nějak osvětlit?

PS: Sun Arise je pro mě skvělý očistný závěr po té bouři před tím.
Má stejnou funkci, jakou plní Escape na konci WTMN, i když Sun Arise se mi líbí ještě víc.
Obě ty věci jsou prostě takový zavěrečný "escape".
johnnyd 14.1.2006 12:27  82
ApacheOk, ja napríklad súhlasím s LITD, ale WtMN je typický "filler", tak ako Schools Out, Dragontown, The Last Temptation, Raise Your Fist And Yell, či Brutal Planet.

Ak sa máme baviť o albumoch, ktoré nemajú slabé miesta, pre mňa sú to Killer, Trash, Dirty Diamonds, Dragontown, Zipper a hlavne Schools Out (Coopov najlepší album). Pri LoTD až tak nesúhlasím, keďže Sun Arise ja ve¾mi nemusím.
apache Apache I'm back! - C'mon baby, don't fear the reaper 14.1.2006 12:16  81
JohnnyDNo, o tom jsem nikdy neslyšel, dokonce výraz "fillers" jsem četl poprvé tady od mifiho. Já nechtěl řešit kdo kde co řekl. :-) Já chtěl jen říct, která alba od Alice mě osobně připadají prosté vaty nebo vycpávek. Toť vše.
johnnyd 14.1.2006 12:09  80
ApacheNeviem, ale to "no fillers" vyslovil Bob Ezrin oh¾adom albumov ako DragonTown a ak som to z toho rozhovoru správne pochopil jemu išlo o to, že nechce produkovať vecí, kde je nejaká hlavná téma, ako mestečko DragonTown. Chcel, aby každá pieseň bola samou sebou a nebola spojená s predošlými - preto vznikol Dirty Diamonds. Aspoň tak som to pochopil ja.
apache Apache I'm back! - C'mon baby, don't fear the reaper 14.1.2006 11:16  79
Bez vycpávek.Jak tu mifi nadhodil album bez "fillers", tedy bez vycpávek neboli vaty, tak jsem pouvažoval nad tím, které Coopovo album bych takto označil. Taková deska je pro mě určitě LOVE IT TO DEATH. To je pro mě album, které jede od začátku do konce, od Caught In A Dream až po závěrečnou Sun Arise, a nikde žádný slabší kousek. Všechno do sebe zapadá, všechno sedí. Je to pestré, najdou se tu kousky sobě podobné, i ty které vybočují, ale přitom vše zůstává skvěle vyvážené. Tak tohle je album podle mých představ.
Stejně pestré a přitom vyvážené je WELCOME TO MY NIGHTMARE. Jediné trochu slabší místo je možná The Awakening, který se vymyká svým pojetím, ale je to vlastně Stevenovo probuzení z nočních můr, takže zákonitě se musí trochu odlišovat od těch předcházejících songů.
Tak tohle jsou pro mě dvě alba "bez vycpávek".
mifi 13.1.2006 17:49  78
add: TrashSorry za anonymnost, myslel som to zobrazi nick aj ked nie som registrovany. Posledny prispevok trash je odo mna.
anonym 13.1.2006 17:27  77
TrashCaute, Trash bol moj prvy AC album a dodnes je aj moj najoblubenejsi. Pamatam si ako som si v 1991 kupil za asi 200 Sk od poulicneho predavaca v Polsku "napalenu" kazetu. Skoda ze tam neboli aj texty ale aj tak ma tie pesnicky chytili za srdce, najviac asi Bed of Nails, ktoru som uz predtym poznal z telky (Nehrala vo videu nahodou jeho zena?). Po Hej Stoopid som uz novsie albumy AC nepocuval, ale tie pesnicky som mal aj mam v hlave/srdci stale. Minuly rok som zacal pocuvat vsetky starsie aj novsie albumy, ale nemozem si pomoct Trash je u mna top. AC sa vyjadril o Dirty Diamonds, ze tam nie je ziadny "filler". Myslim ale ze prave Trash je tym pravym albumom bez filleru. Poison - raz bol dokument v CS televizii o AC. Koncilo to Poisonom, a J. Curny co to moderoval povedal ze Poison je ta prava Alice, nieco ako: zo zaciatku ticha, tajomna a potom vybuchne, len neviem ci citoval AC alebo to bol jeho nazor. Je to najvacsi hit, v lete som bol na koncerte a toto bola jedina pesnicka na ktoru sa chytili vsetci, vsetci ju spievali. Nedavno som pocul z radia "disko" verziu - zensky hlas v style A-teens (mozno to naozaj boli A-teens, neviem ci okrem Schools out prespievali aj ine cooperovky). Ales Brichta to prespieval pod nazvom "Noc kouzel" :-)(http://www.brichta.cz/desky/mp3/noc_kouzel.mp3) Je to jedna z mojich najoblubenejsich. Bed of Nails - Zaciatok sa melodicky podoba sa na Poison ale potom je to riadna pecka. Dost sa to u nas hralo, niektorym ludom sa to vybavi ako synonymum AC. Spark in the dark - Vyznamovo podobna Bed of Nails ale nie tak priamy text a pomalsia House of Fire, Why trust you - melodicky silne piesne,protikladne hovoria o dvoch strankach vztahu, tiez nejdu z hlavy Only my heart talkin - metalovy sladak, This maniac's - podla mna najslabsia na albume, skoro "filler" Trash - gitarovo najlepsia na albume, odlisna od ostatnych hudobne aj textovo ale na album patri HILWY - tiez nechapem preco toto nebol hit, neskorsie piesne z Hej Stoopid myslim ze na nu nadvazuju. I am Your Gun - prijemny rokenrolik na zaver
johnnyd 13.1.2006 17:23  76
ApacheMoja historia je ove¾a kratšia (ako aj dåžka môjho života, oproti tvojmu). Roky uvádzať nebudem, keďže to ani neviem. Ale bolo to asi tak (vrátane toho, ako som sa dostal k hudbe):

Me and Alice 1: A long time ago, in a galaxy far, far away

Takže, aby som úplne povedal moju cestu k Aliceovi, musím povedať aj moju cestu k hudbe. Z hudbou som začínal skôr ako ty, ale neskôr ako ostatný. Pravdaže o to to bolo lepšie, lebo som mal už od začiatku lepší vkus ;). Kým ostatný prechádzali cez kapely ako BackStreet Boys, Britney Spears a popík, ja som to ignoroval a rozširoval moju vášeň k filmu. A tu to prichádza. Som ve¾ký fanúšik Jima Carreyho a rovnako aj filmu Man on the Moon (vtedy ešte nie, ale teraz je to môj najob¾úbenejší film). Dočítal som sa, že film je pomenovaný po akejsi piesni akejsi kapely. Raz mi kamarát doniesol nejaké CDs s hudbou a bola tam aj kapela R.E.M. Nevenoval som jej nejakú zváštnu pozornosť, ale raz mi ubila do očí pieseň "Man on the Moon". Ó! To nebude tá pieseň k tomu filmu? Hneď som si všetko zisťoval a bola to ona! Tak som si tu pieseň vypočul a keďže sa mi páčila, vypočul som si aj celý album (výberovku). A to malo na mňa silný dopad. Konkrétne pieseň Losing My Religion, tú pieseň som miloval, svojho času som to vedel aj naspamäť. Tak som počúval REM a popri tom aj nejaké iné veci. Stále bol moja vášeň film.

Me and Alice 2: Somewhere Between Heaven and Hell (Highway to rocknroll)

O niečo neskôr sa mi do rúk dostala nejaká hudba. Z toho najpodstatnejšie boli the Doors a Deep Purple (opäť som ich poznal z filmov). The Doors som si ob¾úbil a tu vedie moja cesta k hippies hudbe a psychadelii. Ale poďme k najpodstatnejšiemu. Deep Purple. Preklikal som všetky piesne na albume (machine Head) a h¾adal som jednu. Myslím, že nemusím hovoriť ktorú, stačí ak poviem, že som h¾adal jeden slávny "riff" :). Zamiloval som sa do toho albumu, milujem tie solá spev a tu sa začína moja láska k rockovej hudbe (MH pokladám za dokonalý album, najlepší aký bol urobený).

Me and Alice 3: Early Years

A zháňal som si nové veci od DP. Bol som zúfalý. Zohnal som akurát Stormbringera (páčilo sa mi to) a jednu výberovku najväčších rockových peciek. Bola tam Black Night od DP. A zhodou okolností hneď ďalšia bola School´s Out od Alice Coopera. :) Alicea som poznal, teda len ako vyzerá, videl som ho vo filme (ako inak) Wayne´s World (Nie sme toho hodní!). Myslel som si, že to bude nejaký poma¾ovaný satanista, prebehol som net a zistil som, že to satanista nie je a že je to dosť vážená osoba. Zohnal som si albumy ako School´s Out, Billion, Welcome a Love it to death. Prvé pocity? Sklamanie. Strašné. Ja som čakal tvrdý rock a nie inteligentnú alternatívu, čakal som niečo iné (konkrétne niečo ako Constrictor). Ale časom som si to ob¾uboval a pribudli ďalšie albumy - Trash, Hey Stoopid (tradične sklamanie) a Killer. Ale tie veci som si časom ob¾úbil. Plus som si zohnal From the Inside a Constirctor (cesta k nim bola opäť tànistá).

Me and Alice 4: Definitive Alice

Zlom prišiel, keď som si zohnal ostatok diskografie, až na 3 albumy. Možno mi nebudete veriť, ale za jeden deň som si to celé vypočul. Začal som obdobím "Flush the DaDa". A konkrétne piesňou Clones. Prišlo mi to dosť biedne, ale lepšie ako som čakal. A iné (pravdaže časom som si to ob¾úbil). Ešte raz musím zdôrazniť - bolo to iné ako som čakal. Napr. pieseň DaDa. Keď som na nete čítal text k songu, na začiatku bolo dookola DaDa. Ja som čakal, že sa na mňa vyvalý rýchli riff a divoké tempo a Alice začne spievať DaDa DaDa DaDa. Proste to najhoršie ako si môžete predstaviť. O to bolo krajšie, keď som si to vypočul. Takto som si vypočul všetky albumy a mám ich ve¾mi rád, teda až na príliš experimentálny zappovský debut (6/10) a bezkonkurenčne najhorší sračkoidný Lace and Whiskey (ak by tam nebola úvodná a posledná pieseň, dal by som aj ove¾a menej ako 5/10). Potom som si zohnal ešte ostatok, ale to bolo len doplnenie. Tak asi to je príbeh Me and Alice ;)
apache Apache I'm back! - C'mon baby, don't fear the reaper 13.1.2006 15:43  75
Jak jsem objevoval Alice Coopera (1982 – 1991).Johnny D: Zajímala by mě tvá story, jak jsi „objevil“ Alice.
Řeknu ti teď tu svou.
Začnu trochu zeširoka. Rockovou muziku (vlastně muziku vůbec) jsem začal poslouchat až relativně pozdě - ve svých 14ti letech. Za všechno můžou Kiss. Když jsem uviděl jejich fotky v časáku, který někdo dotáhl do třídy, byl jsem z toho úplně hotový. Připadalo mi to jako fantastický oživlý horrorový comics. Nevěděl jsem, že se něco takového může dít i v hudbě. Takže jsem tu hudbu prostě musel slyšet! Spolužák mi nahrál nějaká jejich alba, a přidal k tomu ještě Pink Floyd a AC/DC. Všechno se mi líbilo! Byl jsem ztracen, a od těch dob je ze mě rocker až do dnešního dne.
A teď konkrétně k Alice Cooperovi.
Poprvé jsem na zmínku o něm narazil v roce 1982, v časopisu Melodie, který jsem si chodíval číst do knihovny (normálně se nedal sehnat). Byla tam myslím narážka na nějakého vola, který z Alice udělal omylem v jednom článku ženu. A pak tam bylo vysvětlení, že je to chlap, a že dělá velice šokující, excentrické a krvavě úchylné show (nebo něco podobného).
Okamžitě mě to zaujalo. Nenápadně jsem se na Alice vyptával, ale nikdo ho neznal, nikdo to neměl… Vzdal jsem svou snahu záhy, protože se mi zdálo, že když to nikdo neposlouchá, asi to nic úžasného nebude. Ale protože jsem věděl, že do Melodie píšou zběhlí odborníci (tehdy ještě ano), jméno Alice Cooper mi někde v koutku hlavě přece jen zůstalo. Říkal jsem si, že ten chlapík musí něco znamenat, když jim stál za zmínku.
Uběhlo šest let.
Načínám druhý rok vojny. Kámoš mi zasílá v dopise vystřižené články z Melodie. Opět ta Melodie! :-) Když si vzpomenu jak ten časopis za pár let nato dopadl... Ale to je na začátku roku 1988 ještě vzdálená budoucnost. Mezi jinými mám díky tomu kámošovi k dispozici i skvostný seriál Josefa Vlčka (kdysi vcelku významný rockový kritik, mimo jiné člen zakázané Jazzové sekce). Ten seriál se jmenuje „Metalový pravěk“. A v jednom díle je opět Alice Cooper! Vlček mu věnuje několik odstavců, chválí desky Love It To Death, Killer a School´s Out, a vyzdvihuje jeho význam jako zakladatele rockového divadla. To už jsem byl pevně rozhodnut. Až se vrátím z vojny, musím si ty věci od Alice někde sehnat, stůj co stůj!
O půl roku později:
Na rakouské TV (kterou jsme jako mazáci TAJNĚ sledovali) běží vždy jednu sobotu v měsíci v nočních hodinách videoklipový pořad. Tuším že se jmenoval Rock Show. (Uváděl to sympatický obtloustlý fousáč v kožené bundě, věčně s cigárkem, a „asistoval“ mu tam jeden kostlivec :-).
Ten pořad jsem miloval, a nemohl vynechat ani jeden díl. Viděl jsem tam všechny ty klipy tehdy superúspěšných glamrockových kapel jako Poison, Cinderella a dalších, sledoval se zatajeným dechem comebacky Cheap Trick a Blue Oyster Cult, potěšeně kýval hlavou při Helloween a s nadšením hltal „sexistické“ klipy Scorpions a Whitesnake. (Neunikl mi ani jeden z prvních videoklipů Red Hot Chili Peppers, kteří tehdy spolu s Beastie Boys působili jako zjevení z budoucnosti.) Nezapomenutelná byla návštěva potetovaného a extrémně vychrtlého Johnnyho Wintera, který byl tehdy v Rakousku v rámci turné, a fousáč si ho do svého pořadu pozval jako hosta. Sledovat tuto bluesrockovou legendu, jak kouří jednu za druhou, odpovídá na rozšafné otázky (taktéž soustavně kouřícího) moderátora, a při tom se nejspíš třepe na další dávku heroinu - to byl pro socialistického člověka zážitek z těch mimozemských. Bylo to něco tak uvolněného! Socialistický divák mohl tohle srovnávat jen se škrobenou atmosférou panující v naší perestrojkové televizi, a ta byla s tímhle jaksi nesrovnatelná. :-)
A do toho všeho, jedné letní sobotní noci, ejhle! Videoklip Alice Coopera!
Byla to skladba „I Got A Line On You“, kterou nahrál pro film Iron Eagle II, což byl jeden z těch akčních snímků, jedoucích na tehdejší módní vlně armádně-leteckých filmů, která přišla po úspěchu Top Gun. Hmm… Bylo to mírné zklamání. Takhle jsem si hudbu Alice Coopera nepředstavoval. (Na druhou stranu, proti tomu co se hraje dnes, byla tahle píseň ještě hodně OK. :-) Já ale čekal něco mnohem… alternativnějšího, něco víc undergroundově podvratného, prostě slovy Monty Pythona, něco úplně jiného. Ale přitom mi bylo jasné, že tady tohle je muzika, jakou Alice dělá teď, a pak je tu naproti tomu něco z dávné minulosti: Nějaké lákavé tajemství, které mi zůstává zahaleno a pořád ještě mi uniká…
Druhý den jsem se vyptával rotmistra Tůmy (jednoho z těch mála pohodových „gumáků“, známého mezi záklaďáky jako majitele rozsáhlé sbírky videokazet s filmy západní provinience, a taktéž fanouška metalu), na Alice Coopera. Moje otázka zněla: co víš o jeho staší tvorbě? Odpověděl mi, že ze starších věcí zná akorát jednu desku (dnes už vím, že se jednalo o „Flush The Fashion“, 1980), na níž byl jakýsi šílený song o „otravě aspirinem“, na němž si hodně ulítával („Aspirin Damage“).
1989.
Těsně před koncem vojny vydal Alice své comebackové album „Trash“, o jejímž překvapivém komerčním úspěchu informovalo i na poměrně „nezávislé“ rádio EM (to fungovalo jen díky lehounce uvolněným poměrům na konci totáče). Okamžitě po návratu do civilu jsem si od chlapíka, se kterým jsem navázal kontakt na ostravské „černé“ burze, nechal nahrát „Trash“ na kazetu. A k tomu i předchozí desku „Raise Your Fist And Yell“, 1987.
Nic jiného od něj ten maník neměl, a když jsem se zajímal o starší tvorbu, tvrdil mi, že to jsou všechno sračky, jen tohle že prý je dobré. Nevěřil jsem mu. Znal jsem dobře (ne)vkus metalistů, zahleděných jen do svého stylu. Naopak, jeho tvrzení mi napovědělo, že je tu velká šance, že se v případě Aliceových starších věcí bude určitě jednat o něco hodně zajímavého. (Navíc, když jsem od něj chtěl nahrát Guns N´Roses, tvrdil mi taky že to je „sračka“, a já přitom už něco od GNR z vojny znal, takže jsem si myslel své.)
Ta dvě Aliceova alba co mi nahrál, se mi líbila hodně, ale já chtěl pořád ještě něco víc.
Jenže starší Coopova tvorba se podle mého průzkumu zdála být nedosažitelná. :-(
Už tu byl rok 1990 a já se stále nedostal o moc dál.
V hospodě mi jeden maník říkal, že měl od Alice nějakou starou desku (pravděpodobně School´s Out), ale podle jeho slov to prý byla „strašná plechařina“. :-)
„Tak tu plechařinu chci,“ řekl jsem mu tenkrát.
A pak nastal průlom. Někdo mi totiž doporučil nový obchod s CD v Ostravě, který vlastní jistý maník, od kterého jsem si nechával nahrávat kazety ještě v předvojnových časech. Okamžitě jsem se tam vydal, zeptal se ho na Alice, a on že má všechno a co prý chci nahrát. To byla slova, na která jsem čekal.
„Love It To Death, Killer, School´s Out a Billion Dollar Babies,“ vychrlil jsem. „OK, stav se tehdy a tehdy,“ zněla odpověď. Za pár dnů už jsem si svůj úlovek nesl domů, hodil ho do stroje, a pak… Pak už jsem jen v totální extázi šílel nadšením. To bylo přesně TO, co jsem léta marně hledal! Pro mě naprosto ideální spojení mezi rokenrolem a alternativní muzikou, které se na mě vyhrnulo při poslechu těch kazet, mě úplně sejmulo! Díky těmto albům jsem fenoménu jménem Alice na dlouhý čas naprosto propadl. Vlilo mi to doslova novou krev do žil. Ihned následovalo objednání dalších kazet, a dostavovalo se stále větší a větší opojení. „Welcome To My Nightmare“ byl boží zázrak, který mě naprosto dorazil, a potvrdil veškeré naděje vkládané do téhle „rockové čarodějnice“. Pravda, nebylo všechno jen dobré, přišlo i pár zklamání (dlouho jsem opravdu nepřišel na chuť deskám From The Inside a Goes To Hell, první dvě alba byly zas trochu divný chaos :-), ale občasná zklamání dokázaly bohatě vynahradit skvěle zábavné novovlnné ulítlosti jako Flush The Fashion a Special Forces.
Než přišel rok 1991, viděl jsem ještě Carpenterův horrorový skvost Prince Of Darkness, ve kterém mě Alice opět příjemně šokoval v roli Street Schizo. A pak už tu byla albová novinka Hey Stoopid a rocková crazy komedie Waynův svět, kterou jsem si díky Aliceovi opravdu užil.
Během dalších let jsem si většinu alb pořídil i na CD. A i když mé nadšení z Alice od těch časů přece jen trochu polevilo, a navíc ho následovalo mnoho dalších velkých „objevů“ (Aerosmith, Lynyrd Skynyrd, Heart, Blue Oyster Cult, Cheap Trick aj.), dodnes je pro mě jedním z největších rockových monster, který mi kdysi ukázal, že inteligentní spojení mezi alternativní muzikou a rokenrolem není pouhé science fiction.
Což mi ostatně bohatě potvrdili moji další velcí hrdinové: Blue Oyster Cult.
Ale to už je trochu jiný příběh…
apache Apache I'm back! - C'mon baby, don't fear the reaper 13.1.2006 10:57  74
JohnnyDJá už to mám zažrané pod kůží. .-)
johnnyd 13.1.2006 07:01  73
ApacheNeboj sa neunavuje ma to, ja som na tom rovnako :)
Teraz som si opäť pustil Hell Is a stále tam počujem Bon Joviho a vôbec nie Poison. Tá práca s hlasom, ten refrén, ono to je presne ako Bon Jovi. Ak si všimneš tak takto Alice nespieval žiadnu inú skladbu, je to úplne iné. Presne ako Jon :) Ja si nemôžem pomôcť :) - dkús si to ešte raz vypočuť a dávaj pozor na spev ...
apache Apache I'm back! - C'mon baby, don't fear the reaper 13.1.2006 01:08  72
ad AnonymJo, to jsem byl já, sice nechtěně, ale aspoň to vypadá, že se nás tu baví víc. :-)
Caramba, podobnost s Poison mě udeřila do palice hned při prvním poslechu toho alba! Neříkám, že ty skladby jsou si podobné k nerozenání, ale celá ta stavba těch dvou věcí, všechny ty fígle, jak je to udělané - pro mě jsou teda minimálně jak rodné sestry. (Akorát HILWY je celkově v trochu volnějším tempu.)
A toho Jona si tam fakticky furt nějak neumím představit, jak to zpívá. :-) Mě dohromady s Bon Jovi prostě nesedí ten hymnicky úderný, ale zároveň pomalý refrén. Nevzpomenu si ani na jednu věc od Bon Jovi udělanou v tomhle duchu...
PS: Johnny, doufám že tě neunavuju, že si tu furt melu svou, ale znáš mě, jsem schopen na tohle téma diskutovat ještě nějaký čas. :-)

[ 1173 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt