atleticka a cesta do Dánskadnešní sen byl prapodivný a oděn do takového divné hávu, inu posudte sami
byla jsem na atletických závodech. (v reálu - atletiku sem v životě nedělala, tak to bylo fakt zajímavý). byla jsem tam se skupinkou lidí a trénovali jsme. šla jsem poslední na řadu. dostala jsem těžký medicinbal (či jak se ten těžkej míč jmenuje a měla jsem stejně jako ostatní přede mnou běžet a pak jím hodit do dálky. jenže mě to nebylo jasný protože rozhodčí měli metr daný místo do dálky, tak do prvého úhle vůči trase běhu. chvíli jsme se jakoby dohadovali o tom, co mám dělat až pochopili, co se jim snažím říct a zjistili, že ten metr mají daný špatně. pak jsem běžela s medicinbalem já a ten běh byl zajímavý. nejdřív to nebyl míč, ale pytel, který jsem si co nejpohodlněji hodila přes rameno, ale těžký byl, ale bylo to to nejsnadnější řešení. cítila jsem, že to porotci ocenují, ale neviděla jsem je. když jsem dobíhala nakonec, tak tam byla jakoby červenobílá zábrana a jak sem k ní běžela, tak jsem nevěděla, zda je nízká či vysoká, ale byla vysoká, takže jsem se pod ni vešla - tam byl konec trati a tam jsem musela hodit tím míčem, který se během posledních kroků běhu opět změnil v míč, aby se mi s ním dobře házelo. měla jsem pocit, že jsem nehodila daleko, ale nějak to stačilo, vlastně ani nevím jak to dopadlo. pak jsme šli ze sportoviště se ubytovat. pamatuji si, že jsem nesla náruč zmuchlaných věcí a přemýšlela jsem, zda si ostatní berou jen věci, nebo se táhnou s celým batohem. šli jsme po kovových schodech nahoru. do skoro kulaté místnosti s mnoho dveřmi a protože jsem šla poslední, tak na mě nezbyl spolubydlící. byly tam holky, co se spárovaly po dvou do tří pokoju a pak tři japonky, které dostaly třílůžkový pokoj. i má nejlepší kamarádka zapadla do pokoje s jinou holkou. tak jsem si říkala, že budu holt na pokoji sama, ale zjistila sem, že tam není ani volný pokoj (v ostatních měly být jiné výpravy). najednou uprostřed kulaté místnosti bylo sofa a tak jsem si ty smuchlané hadry/věci položila na sofa místo polštáře a zcela flegmaticky bez řešení této situace sem si lehla na sofa s hadry pod hlavou.
další část snu byla jak jsem jela s kámoškou a jejím přítelem do Dánska. vím, že se nějak hádali, kdo nebude řídit, ani jednomu se nechtělo a tak když mi nabídli, zda chci řídit, tak jsem to vzala, protože ráda řídím auto (a oni maj skvělý auto). jenže vím, že jsem neměla mapu a oni mi říkali nějaká místa, kde jsme a já se orientovala asi i bez té mapy, ač sem ta místa neznala. pak jsme zastavovali v nějakých supermarketech a oni dělali obrovské nákupy a já si kupovala jen vždy maximálně tolik, kolik spotřebuju a oni dva se u těch nákupů trochu hádali. |
Registrace nového uživatele 
