Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Já Vánoce juchuchu
oslavím na Lopuchu!

Lopuch.cz
Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Archiv klubu Koutek temné poezie [ŽP: 12 týdnů] (kategorie Literatura) moderuje Šéf Lopuchu.





čas ten zastaviť sa nedá
pondelok utorok streda
ráno obed večer
noci dni minúty
a tok času hučí
tečie tečie tečie

čo bolo neplatí
len nové záplaty
na kúsku ničoho
neskoro neskoro

let vpred mení sa v pád
raj na såz údolie
radosť šťastie na strach
a čas začal bolieť
netečie nehučí neletí
bolí bolí bolí
naveky



...po delší době změna...trocha poezie od SARIN...
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu. Práva vám může přidělit moderátor klubu. Požádejte ho v soukromé poště.

[ 2024 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
athos Athos Ten, jenž nevěří na náhody 27.9.2005 13:42  812
Pan BrasovskýUff, to nemá chybu.
pan_brasovsky 27.9.2005 11:18  811
Ohně na svazích léta(věnováno 3*m)

Až bude mlha zvláště hustá,
zaklepej u mě na dveře,
pootevřou ti moje ústa,
pokloní se tvé nádheře.

Jen přijď a nic se neostýchej,
přijď na začátku podzimu,
až upoutá tě dýmu píseň
a budeš toužit po vínu.

Jen zaťukej u mého stromu,
dej chvíli zapomenout rtům,
tvé nohy klenou metaforu,
opadám ti až k chodidlům.
athos Athos Ten, jenž nevěří na náhody 23.9.2005 13:21  810
AL3Xnení, není, není :-(
al3x 23.9.2005 12:35  808
Rytmus, rytmus, rytmus....
athos Athos Ten, jenž nevěří na náhody 23.9.2005 09:39  807
Z milostiMožná někdo z Vás,
jako skrytý bojovník,
zná ten pocit, ďas,
když zpívá mu hrobník.

Stál na bitevním poli,
mečem nad hlavou točil,
útočil proti nepříteli,
za sebe se bil.

Pak náhle krutá rána,
bolest v celém těle,
podťaté obě nohy,
dusot kopyt nepřítele.

Pád k zemi, krev pryští,
touha zvednout se a jít,
krev stéka po strništi,
leží meč, erb a štít.

Každá chvíle krutě zkouší,
týrá mysl před smrtí,
stará dáma kosu brousí,
jako hadí uštknutí.

Přichází bídný vítěz,
s radostí a ze zlosti,
do srdce vráží kopí,
poslední rána z milosti.
puerh 18.8.2005 17:31  806
Já tu mám takovou lehce abstraktní báseň:

Nezahlídnuvž ničehož,
nezmámit sež seč je možnož,
prohlídnuvž zkrzeš,
neúpnitž se nikdyž.

Přescož seš usmrtivž,
nezahldnuvš ničehož,
prohlédnuvš zkrzeš
akvárko
margot 17.8.2005 16:00  805
Tak dobře, abych teda jenom nerýpala, zkusím taky pootevřít vlastní šuplík. Je to ale VELKÁ odvaha.

Každý má ze smrti stále jen strach,
že všechno zničí a promění v prach.
Když zavřu oči a zpomalím dech,
možná ji spatřím ve strašlivých snech.

Přijde ten den, kdy každý ji pozná,
přijde jak stín,jak chvíle hrozná.
Zpomalím tep a zatajím dech,
skoro ji cítím na sevřených rtech.

Bere si mládí, bere si stáří,
není snad zlá,tak jak se tváří.
Zastavím srdce, zastavím dech,
jenom mě sveze na druhý břeh.

Jakou má tvář – ti staří, ti mladí
nikdy nám živým neprozradí.
Až přijde ke mně do domu,
neřeknu to už taky nikomu.
margot 16.8.2005 12:49  804
Nechci moc rýpat, ale nevím, jestli jsi churavý, nebo jestli ti srdce churaví.
athos Athos Ten, jenž nevěří na náhody 16.8.2005 08:26  803
Jsem smutný a zklamanýJsem smutný a zklamaný,
tichý, skoro němý,
a moje čáry na dlani,
krev mi bouří, pění.

Jsem smutný a zklamaný,
srdce hoří, churavý,
jak zatížené balvany,
u dna před vodou záplavy.

Jsem smutný a zklamaný
a těžko se mi dýchá,
je to jako sůl do rány,
a do zad bodlá dýka.

Jsem smutný a zklamaný
prožívám chmurná rána
kdepak je, proč tu není,
má žena milovaná.
tsal 15.8.2005 12:03  801
Ve stínu ironieZapomínám ve stínu ironie
na noční jas a denní tmu,
věčně oděné do kostýmu
z pavoučích hnízd
a krkavčích sítí,
co před zraky osudu je schovává.
Ti jediní
utajili mu svou přítomnost,
tiše se mu vysmívajíce za zády
pro jeho beznaděj.
V teskných melodiích flétny,
jež nemají konce,
odlétám do říše apatie,
kde opustí mě šťastné dny
a věčné lásky,
těch, jež neumí milovat
či hrají si na život.
Zavírám ztěžklá víčka,
raději bych neviděla falešné úsměvy
těch stínů, proplouvajících řekou existence.
Ptají se proč.
Povýšeně si odfrknu ve stínu ironie,
abych skryla své zoufalství
nad vlastní nesmyslností,
nad vlastní osamělostí.
To ty jsi tím vinen!
Tebou byla jsem uvržena
do víru depresí
a vzpomínek,
co prahnou po mé krvi.
Jen ty, ponurý přízraku deštivých nocí!
Se zatajeným dechem se propadám
do temnoty stínu,
doufajíc, že naposledy.
Není mi přáno vysmát se osudu.
Plamen svíce pohasnul…
pan_brasovsky 14.8.2005 18:46  800
athosRovněž!
pan_brasovsky 14.8.2005 18:46  799
tsalVyvedené!
tsal 14.8.2005 15:48  798
MesiášBýt nejkrásnější z těch
co obrátí se v prach,
co odrazí se v lesk
a zapomenou strach.
Odcházeje do hlubin
vzdávám se svých zítřků,
podoben jejich nevinnosti -
z cel pekelných hradů.
Sny ze slunných dolin
plane duše prokletá,
topící se v zasněnosti,
realisty zatracená.
Já toužím po ohni
co ničí tento svět,
bych mohl číši nést,
býti králem sket!
Utopit s v krvi
nenarozených vražedníků,
do nebe je vést
bez božích následovníků,
kde spravedlnosti není
bez výnosných úroků,
a zrady se cenní
jak vykoupení spasitelů.
athos Athos Ten, jenž nevěří na náhody 12.8.2005 12:45  797
Možná, že je Vám to putna,
realita je věc smutná,
obloha se večer sklání,
vyplní dnes všechna přání.

Chutná mi moc romantika,
kombinace krev a mlíka,
budou padat hvězdičky,
Řecko, moře, lodičky.
athos Athos Ten, jenž nevěří na náhody 12.8.2005 11:38  796
Pan SmutekVítejte pane Smutku,
tak Vás tady máme,
něco do žaludku?
sílu postrádáme.

Dnes jste přišel nevhod,
jste nevítaný host,
do bot teče voda,
promoklý na kost.

Připravil jsem pro Vás,
smuteční rozloučení,
vystačíme si sami,
cenné poučení.
[ 2024 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt