trosku jsem se tedka k veceru nudil,tak to berte s rezervou..
"Jsem volny. Konecne jsem venku z temneho sevreni sedych chladnych skal. Citim slunce, jak prochazi skrz, lame se, hreje. Hrajeme si. Poskakuji z kamene na kamen. Hladim oblazky. Ritim se strani. Myslenky - male rybky - plavou hned rychle, hned pomalu, jedna se dotkne druhe a jsou pryc. A ja stale silim. Polibim stonek travy ostrice a hned jsem pryc. A stale bezim dolu, do udoli. Nemohu se dockat. Uz jsem bliz - citim to. Chveji se. Touzim po ostatnich. Hledam si cestu mezi balvany. Pres i vedle - nechci se zastavit. Nemohu. Ted jeste ne. Presto zpomaluji. Myslenky dostavaji jasnejsi tvary, jak postavy za matnym sklem. Otviram dvere, dalsi a dalsi. Muj krok je pevnejsi, hlava jasnejsi. Uz nejsem daleko. Obrysy jsou jasnejsi. Snad i rozeznavam prave barvy. Snad i obliceje. Chci byt s nimi. Dotykat se. Uz je vidim jasne. Snad uz je i citim. Slysim hlasy - ne moje, ale jejich. Nasloucham. Plynu uz docela pomalicku. Hlasy jsou vsude, ale ja jim nerozumim. Hledam vlastni. Ptam se. Kricim. Nikdo me neslysi. Nevnima. Hranice se smyvaji. Neslysim. Nevnimam. Chci zpet. Snazim se otocit. Nejde to. Tahnou me dopredu. Ztracim se. Ztrhavaji me s sebou. Ztrhavam je. Rozplyvam se. Nejsem ja. Nejsou uz snad ani oni. Loudame se tupe vpred. Nemuzeme se otocit. Nemuzeme se zastavit. Zapominame barvu strani a tvar slunce - mozna jsme ho ani nikdy nevideli. Jen se plouzime vpred. Tahneme se svetem - nevime kam. Snad ti vepredu vedi, snad vedi ti pred nimi. My nemame volby." |
Registrace nového uživatele 
