A máme tu novoroční depresi:
Nový rok
Zas nový rok ten starý skosil,
kdo se ho o to vlastně prosil.
Všechno co bylo navždy pohřbívá,
ať už se na to nikdo nedívá.
Neohlížej se zpátky, Lotova ženo,
nebo ti bude strašně ublíženo.
Cítím se svázána pevným poutem,
možná chci stát se solným sloupem.
Zůstat jen stát, tak tiše a strnule,
a ronit sůl za časy minulé.
Za časy skončené, životy skončené,
skončit tam s nimi v hrobce zamčené.
Dál mě čas žene jak slepého chodce,
každý rok blíž k mé vlastní hrobce.
Zas další rok ten starý pokosil,
nikdo se o to vůbec neprosil. |