M. Horníček: HovoryJan Werich po jistou dobu nehrál. Bylo to snad od rok 49 do roku 55. ke konci tohoto období navštívil Prahu jistý významný kulturní činitel ze Sovětského svazu a ptal se, kdeže má Werich svoje divadlo. Nejneže ho znal a obdivoval,¨chtěl ho vidět hrát. Ptal se na ministerstvu informací, ale ono mu právě tuto informaci nemohlo poskytnout. Leč zamyslelo se. A Werichovi byla možnost vésti divadlo pak nabídnuta, jednak kvůli němu a jednak asi také proto, že kdyby zase někdo přijel - tentokrát třeba z Holandska či Ecuadoru - mohl by se už dozvědět, že Werich hraje tam a tam.
Jan Werich tedy přejal divadlo, které neslo název Divadlo estrády a satiry, a přejal je v chodu. To jest - se stávajícím souborem i dramaturgií a repertoárem. Pod dvojí podmínkou: že soubor nechá beze změny a že nebude mít - jediný v Československu - subvenci.
Jsa zvyklý hráti ve dvou, začal se rozhlížet po partneru. Bylo prý mu řečeno, že snad bych to mohl býti já. Byl jsem v té době v činohře Národního divadla už šestý rok a vytvořil tam za tur dobu řadu zapomenutelných postav.
(pak to pokračuje, jak se na něm Werich přišel podívat, když v Molierově Lakomci hrál lakomcova syna a hrál to fakt otřesně, protože molierovští milovníci se dají hrát jen ve francouzštině, v češtině to vypadá, jako když sekt lijete do půllitru... Po představení za ním Werich přišel, rozebírali všechno možné a když se Horníček zepta, co říká jeho výkonu, dostalo se mu odpovědi:
"Jo, Horníčku, to nebyla role, to byl potrat. Byl jste hroznej. vy jste v tom kostýmu a v tý paruce vypadal tak, že já jen čekal, kdy se za váma objeví Kozina a vyzve vás na boží soud. To nebyl francouzskej milovník, to byl Lomikar."
Ale vzal mne. Nabídl mi spolupráci i své partnerství přes to, že mne viděl právě v této roli, a já, vytušiv, že místo po jeho boku bude místem rozkoší i hrůz, nebezpečenstva i požitků, ale také místem nezaměnitelným s žádným jiným ze všech míst na našich jevištích, jsem šel. Neváhala ani minutu opustil jsem divadlo, které se neopouští, divadlo, kde cesta vrcholí a kde se zůstává - i když tam člověk přišel předčasně anebo omylem - šel jsem. Šel jsem do učení. |
Registrace nového uživatele 
