Tak mi zase má kamarádka domluvila rande na slepo se svým šéfem. A já souhlasila, i když jedno z mých novoročních předsevzetí bylo na podobné akce zapomenout a místo toho se věnovat kariéře. Jenže ta aféra, kde jsem figurovala já, kýbl špinavé vody a čerstvě naondulovaná hlava kolegyně Holečkové, můj postup u naší úklidové firmy poněkud zpomalila, navíc kamarádka se dušovala, že když svého šéfa poprvé spatřila hledat po zemi jeho umělý chrup, tak se kvůli němu málem rozvedla. Taky je to prý velký šprýmař, jak se třeba všichni nasmáli, když půl roku hledali firemní trezůrek a nakonec ho našli u něj pod postelí! A mé další předsevzetí stejně bylo najít si pořádného chlapa, tak co.
Problém je, že schůzka už je za týden a já vypadám strašně. Když si sednu, vyvalí se mi na břiše pouhé dvě pneumatiky, brady mám taky jen dvě a mexická vlna vyvolaná plácnutím do stehna vydrží jen půl minuty. Největší starosti mi však dělá celulitida. Ta moje připomíná měsíční krajinu, ale u modelek v časopisech jsem viděla krásné ďolíky hluboké jako Macocha. A ještě klidně tvrdí, jak si pochutnávají na zelenině a že si občas mohou dopřát i chvilku cvičení, a stále si drží svých sto kilo, zatímco já se poctivě válím doma a s odporem se cpu, ale ať dělám, co dělám, přes 80 kilo se nedostanu. Jednou jsem dokonce ze zoufalství nad dalším ztraceným kilem vyzkoušela i jeden zaručený prostředek na ztloustnutí, ale byly to vyhozené peníze.
Abych za ten týden do schůzky přeci jen něco nabrala, vzala jsem si dovolenou, protože ty cesty do práce spalují hrozně moc kalorií, zvlášť když dobíhám tramvaj nebo když musím jít kus pěšky. Nakoupila jsem zásoby čokolády, zmrzliny, šlehačky, chipsů, pizzy, sladkých limonád a vepřového sádla. Ale řeknu Vám, stálo mne to nadlidské přemáhání, abych do košíku nepřihodila i nádherně orosený salát, veselé obilné klíčky nebo lahodné suchary! Co se dá dělat, týden to snad vydržím.
Půjčila jsem si nějaké filmy a zavřela jsem se doma, rozhodnutá nasadit tvrdý režim a vstát z křesla jedině v případě požáru. Na lednici jsem nalepila motivační fotografii velrybí rodinky a nejtlustší ženy světa, nutila jsem se jíst každou hodinu a sladila jsem si i vodu na čištění zubů. První dny jsem protrpěla, stále jsem musela myslet na suchou rýži a hořký čaj, ale povzbudilo mne, když jsem zkusmo oblékla staré džíny a nepodařilo se mi je zapnout. Přiznávám, že jednou jsem zhřešila a šla jsem se proběhnout, ale na druhou stranu mi tím trochu vytrávilo, takže jsem se pak o to víc najedla.
Týden mučení přinesl své ovoce, dveřmi jsem procházela jen bokem a pas by už nenašel ani Sherlock Holmes, ale co si obléci na rande, aby vynikly mé nové tvary? Zvolila jsem bílou strečovou minisukni, v pase samozřejmě na gumu, a tričko končící těsně nad druhým špekem. Myslím, že jsem docela zapůsobila. Povečeřeli jsme v příjemné hospůdce (já jsem si objednala svíčkovou, abych ukázala, že se poctivě snažím ještě nějaké to kilo nabrat) a zdálo se mi, že si rozumíme. Sice jsem zjistila, že je pošesté ženatý, ale jeho žena mu prý vůbec nerozumí, takže rozvod je otázkou jen několika let.
Když jsem zaplatila (je tak roztomile roztržitý, zapomněl si peněženku, a koneckonců ho trochu finančně vyčerpaly ty nesmyslné soudní tahanice o alimenty), doprovodil mne galantně až ke svému autu, slíbil, že zavolá, a odjel. Avšak když nevolal ani třetí měsíc, už jsem trošku znervózněla a uhodila jsem na svou kamarádku, aby mne nešetřila a klidně mi řekla, proč se neozval. Chvilku se vykrucovala, ale nakonec z ní vylezlo, že jsem pro něj zkrátka moc hubená. Ať se prý nezlobím, ale on po svém boku potřebuje někoho reprezentativního s ideálními mírami 140-140-140.
Já to věděla, všechny zajímá jen vzhled, člověk musí vypadat přinejmenším jako zápasník sumo, aby měl u někoho vůbec šanci. Ale já se nevzdám, budu dřít, budu jíst dorty i ve spánku, budu spát po obědě alespoň třikrát týdně a svou oblíbenou rybu vařenou v páře si dopřeji maximálně jednou měsíčně. To by bylo, aby se výsledky nedostavily.
|
Registrace nového uživatele 
