Pánové, všichni máte pravdu.
Jedno mi ale nedá: rozdělíme-li si činnosti na ty, u kterých se zapojuje mozek a na ty, u kterých se zapojují svaly, tak musím říct, že ty první jsou mi na první pohled sympatičtější. Abych to nerozepisoval, běhat, skákat nebo boxovat, dokáže do jisté míry každý, jeho tělesný potenciál mu navíc nadělila genetika, takže nemusí vařit z vody. Ale činnosti u kterých se musí makat mozkem, byť třeba studium vysoké školy, to je o něčem jiném. Někdo má, někdo nemá, ale dřou nakonec všichni. A tohle mi připadá zajímavější.
Na druhou stranu, rád bych se připojil k názoru Kohyho; člověk který se _absolutně_ nehýbe, půjde asi pod drn první, a co se týče úrazů, rovněž se rozláme při první příležitosti.
Jinak fotbal je tady jednou stranou zbytečně prezentován jako nebezpečný společnosti. Proč ? vždyť je to jedno...nebezpeční jsou třeba fandové FC baníku Ostrava, ale to se sportem nemá společného tuplem nic.
Takže konluze z premisy, ideální skloubení: vědec který si chodí po šichtě třeba zaplavat :) |