další z podivných snůsen si uvědomuji, tak od půlky. už nevím ani proč a co jsem tam chtěla, ale vstoupila jsem do budovy justice. bála jsem se, že tam nemám, co dělat. v první místnosti hned dole v patře byla spousta lidí do čehosi zahloubaných. stála jsem jen ve dveřích a koukala na ně, seděli v lavicích a většina si i něco pročítala. věděla jsem, že tam nemám jít, pak jsem ještě vstoupila dole do jedné místnosti, ale tu si nepamatuji, poté jsem přišla ke schodům a říkala jsem si, že to důležité je, abych šla nahoru, ale bála jsem se, v mezipatře byly sochy dvou ohnutých lidí opírajících se o sebe a já si všimla, že na mě mrkají a zvažovala jsem, že to asi sou lidé a né sochy, minimálně jeden z nich. kvůli nim sem se asi bála jít nahoru, ale postupně mi asi připadali přátelští a jakoby mě nahoru zvali, protože věděli, že tam najdu co hledám, víc si nepamatuji
další část snu, kterou si vybavuji bylo, že za mnou přišli nějací přátelé. pak nechtěli otravovat a že pojedou někam přespat, venku byla šílená mlha ženoucí se v mracích temnou ulicí u našeho domu a já ty své přátele přesvědčila, že at zůstanou do rána u mě, že mi to nevadí, protože tu ulici neznají, tak by se ztratili a zbytečně se toulali.
další část se odehrávala v divném podzemí, které mi připomínalo jeden podchod v pardubicích, žil tam divný muž, stařec, který se rozhodl být sám ve svém životě. považovala jsem to za chybu, že prostě je zbytečné, že chce žít sám a on mi vysvětloval ještě, že si hodil kladívkem a ptal se Aláha (či co), zda má být sám a vyšlo mu, že má. říkala jsem si, že takhle dopadnout nechci, ale že bych se měla taky nějakého boha zeptat, co bude pro mě lepší. vzala sem do ruky malý, naprosto bílý pískovcový kamínek (lehce se drolil), který měl jakoby dva rohy a běžela jsem po schodech nahoru z podchodu a že jím hodím a pokud ho najdu, tak má smysl hledat druhou část sebe a nebýt sama. taky nevím jak to dopadlo, jen si pamatuji, že venku se hnaly opět ty mraky husté mlhy a že jsem věděla, že hodím jen kousek od sebe, protože i bez odpovědi vím, co chci.
v další části jsem byla starší muž. hledala jsem v nějaké vesnici podle obrázku dům, který se měl stavět. opět na tom obrázku figurovala bílá s jakými si menšími černými kruhy. já šla tou ulicí/vesnicí a každý dům si prohlížela. pak za mnou při zpáteční cestě chodila stále nějaká né zrovna mladá žena a pořád mi do toho hledání kecala. pak jsem našla ten dům. poznala jsem ho podle části, která byla bílá s podivným vzorem z černých kruhů a řekla jsem to je on. ona se mě ptala, zda sem si jistá a já řekla, že jo. pak sem se k ní (jakožto muž v tom snu) otočila a řekla sem jí stejně rozhodně, zda by se mnou někam nezašla třeba na večeři.
pak si ještě vybavuji výjev, který se objevil v 1. 2. a 4. části snu (nejsem si tím 100% jistá, zda přesně v těchto částech), byla to hodně mladá veselá dívka, oblečená vždy do nějaké veselé sukně (pamatuji si, že byla červenobílá). a vesele tančila, smála se. myslím, že proběhla i po těch schodech v té budově, byla jednou z těch přátel, co jsem je nechtěla poslat do mlhy a tančila na chvíli po té ulici |
Registrace nového uživatele 
