Katherine Sutcliffe: Muž mých snůOldag 2004
Sedmadvacetiletá dcera ředitele? australské věznice pozná mezi vězni muže, kterého již od dětství obdivuje a...
Od str. 35 víme, proč je hrdina kapitán uvězněn a jaké je jeho pravé poslání. Bronte ho programově nenávidí, aby se od něj potom nemohla odlepit.
I přestože jsem venkovské děvče, dosud jsem nezahlídla králíka, který by se cpal koláči, jahodami a napájel se kávou. To je chaos v té přírodě!
Ko konci jsem trochu ztrácela logickou linií a na str. 238,239 jsem už nevěřila vlastním očím.
Různě rozložení zločinci vězní Bronte i jejího otce na lodi a nebýt hrdiny kapitána, zle by se jim vedlo. I Superman je proti němu břídil.
Pak... Slyšela dunění, mocné dunění běžícího koně... Vyjeli ze stromů a keřů, kapitán Brandon Tremaine na jejím koni a mířil k vodě. Poháněl koně eukalyptovou větví a Cytduction měla nozdry rozšířené strachem. Řítila se přímo k lodi a od kopyt jí odlétával písek a kameny. Brandon měl v obličeji rozhodný výraz. "Kristepane," zasyčel D., namířil pistoli přímo na Brandona a vystřelil. Minul a Brandon se přibližoval. D znovu vystřelil. Znovu minul. Popadl Bronte a začal s ní couvat. "Zastřelím ji," křičel. "Oba je zastřelím, jestli..." Kůň narazil kopyty do zábradlí a dřevo se rozletělo na třísky. Doskočil i s jezdcem na palubu a řítil se na D, který odhodil Bronte stranou a pokusil se o útěk - marně.
(...) Na okamžik se Brontiny a Brandonovy oči střetly, pak ji Brandon popadl, vytáhl na koně a společně seskočili z lodě, pryč do bezpečí. PS: Tatínka tam nechali.
Ale všimněte si, že loď kotví na mělčině /de facto na suchu/ a kůň doskočí až na palubu. No prosím.
Hleděla do jeho očí - do těch krásných modrých očí, které ji pronásledovaly od chvíle, kdy před léty otevřela noviny a spatřila jeho podobiznu.
Nevím proč, ale vždycky jsem si myslela, že noviny byly před rokem 1858 černobílé. Zjevně ne.
A pokud ho obdivovala už od dětství, kolik mu proboha je? Pokud byl slavný už v 16ti, tak 43. A to dělá taková alotria s koněm.
Neříkám to ráda - paskvil.
U-A II.
Velmi zajímavý experiment, ale netřeba opakovat. Kromě opicí znásilněného doktora jsem si myslela, že už mě nic nepřekvapí, ale ten konec stál za to. (Hrabě Nikolič již nežije a tak tedy stručně):
Měla jsem, aniž jste o tom věděli, prapodivné chorobné fantazie, které jsem prováděla za spoluviny služebnictva, jež se nechalo uplatit a vyplňoalo všechny hanebné choutky a nápady, které se rodily v mém mozku nenormální dívky. Zkrátka byla jsem nejzkušenější ze všech veselých děvčat v New-Yersey...
"Jsou šílení"" vykřikl Goldry. "Smithe! Smithe, zadržte nešťastníče! Co zamýšlíte?"
Co asi, když všechno kolem polévá benzinem, petrolejem a lihem?
A všichni Miliardář, Kráska i Zvíře dožili vlastnoručně upáleni.
Romantika:-( |