Život je jako hodiny denní,
smrt jako noc je temná, však věčná.
Temná a pustá a prostá je snění,
tak za chvíle bdění prý mám být vděčná.
Ráno jsi viděl jak vypadá den,
tak daleko zdálo se do noci!
Usnul jsi ale už před obědem
a já jsem ti nemohla pomoci.
Slunce se pozvolna k západu plouží,
není už vůbec o co stát.
A jak se stíny života dlouží,
mně už se taky chce hrozně spát.
|