He 162No, když pominu, že srovnaváme stroj bojově nasazený (Me 262) a éro, které se až na jednu (dvě?) vyjímky vůbec nemělo čas bojově uvést (He 162), tak jde o srovnávání plnohodnotného bojového stroje* (Me 262) a "rychlokvašky" (He 162), jejíž bojová hodnota je dost sporná...
*Asi na vysvětlenou než se pustím do drobné porovnávačky (tedy jak to vidím já...): Me 262 prodělal dlouholetý vývoj, který od finální fáze dělila nevyzrálost nové pokrokové pohoné jednotky (Jumo 004). Takže do doby než byl přijatelně vyřešen problém nedostatečného tahu a životnosti takového pohonu, prošel drak, sám osobě pokrokový - zejména křídlo, celkem "slušným vývojem". Lze tak říct, že drak byl v rámci poznatků doby a tehdejších okolností více než vytříbený. Tedy poté, co pod tlakem událostí a dosažení "přijatelné" (vzhledem k okolnostem - rok 1944 a situace Říše!) životnosti, tak se přistoupilo k "urychlenému" zavedení do výzbroje... Oproti tomu Heinklova první příležitost (He 280) zůstala, ke škodě Luftwaffe, nevyužita. Heinklovi se dostalo satisfakce až při honbě zázraky, totiž spásnými zázračnými zbraněmi! Program spásy Luftwaffe přijatý na konferenci na podzim 1944, jehož výsledkem byl mimo jiné taky paskvil typu He 162, tam je třeba hledat počátky... Velmi rychlý vývoj a zavedení do výzbroje (které je spíše důsledkem potřeby a priority, jenž se programu "Volksjageru" dostalo, než čehokoliv jiného) je sice obdivuhodné, ale tím obdiv končí... Ano, jsou zde typicky ladné aerodynamické křivky značky "Heinkel", ale to se nepočítá:P Je nutno si narovinu přiznat, že myšlenka výkonného, laciného a na strategické materiály nenaročného stíhacího letounu (proto dřevo) je více než lákavá (a to i dnes:D A to nemluvě o tom, že takový stroj by měli být schopní ovládat "chlapci" z plachtařských spolků! Myšlenka stejně utopistická jako některá společenská uspořádání... Tedy jak taková blboSSt mohla asi dopadnout, zvláště v tak krátkém čase?! Odpověď je zcela jasné: problémy ve výrobě (nekvalifikovaná prac. síla, špatný materiál), předčasně ukončený vývoj (nebo-li brzký náběh do výroby) a nenaplněné předpoklady zadání! Takže ve výsledku tu máme stroj teoreticky schopný dosahovat 800-900km/h, ovšem trpící strukturálními nedostatky a rozhodně nijak pilotážně přívětivými vlastnostmi!!!
Dle čeho tedy hodnotit? No zkusme tedy ona zakladní fakta, která nás můžou u stíhacího letounu zajímat, aniž bychom se pouštěli na tenký led spekulací...
Rychlost: 870km/h (Me 262) vs. 840km/h* (He 162) v výšce 6000m; *uváděno krátkodobé zvýšení k 900km/h
Dostup: 11 500m vs. 12 000m
Dolet: 500-1050km vs. 390-980km (u země - ve výšce)
Stoupavost: 20m/s vs. 19 m/s
Poměr tah/hmotnost: 0,27 vs. 0,31
výzbroj: 4x30mm (24 neřízených raket) vs. 2x30(20)mm
Obě stíhačky jsou porovnávány ve stíhacích verzích.
Teď trochu subjetivního pohledu... Heinkel byl konstruován jako "spotřební" zboží, ovšem za situace, do níž byl stavěn, šla pomyslná životnost a spolehlivost, kterou 262 zajisté dominoval, vniveč, jelikož by se bývala nemohla nijak výrazně projevit. Z tohoto hlediska může být pro příznivce konstrukce pana Messerschmitta útěchou, že v takové podobě jako vyšel v roce 1945 by ho o rok dříve RLM nejspíše resolutně zamítla jako nedostatečný... Pro boj s vrtulovými stíhačkami se s tehdejší proudovou technikou nemohlo moc počítat. Tedy s jejím efektivním nasazením se dalo počítat jen v boji proti bombardérům, což vyžadovalo co nejtěžší výzbroj...
Takže co závěrem? He 162 rozhodně nijak svými výkony výrazně nevyniká nad Me 262, spíše naopak! Lepší poměr tahu a nízká hmotnost s malými rozměry by ho snad mohly narozdíl od 262 předurčovat k boji se stíhačkami, ovšem vzhledem k tomu tahu spíše ne! A na bombardéry to byla "muší váha"... Takže celkem vzato by měl mít v PG hodnoty stejné a nižší jak Me 262, ale být lacinější;) |
Registrace nového uživatele 
