Johny_ZEDTak konečně mám zas trochu klidu a čas se nějak smysluplně vyjádřit... Musím se totiž přiznat, že toto se mi u předešlých dvou příspěvků ne zcela podařilo, alespoň ne dle mých představ. Psal jsem to doslova a do písmene "na stojáka", a to není dvakrát pohodlné. Zvláště ne na tak vymleté klávesnici bez popisků:/ Ale zpět od "výmluv" k věci...
Vezmu to postupně;)
1) Ano, uznávám, že koncepce zařazení transportního letectva, jako jedné ze zásadních složek letectva v budoucích taženích, je z mého hlediska hodnocena ve stylu onoho známého rčení "že po bitvě je každý generál". Naprosto připouštím, že z pohledu tehdejších "pomazaných hlav" se to jako tak nezbytné a žádoucí jevit nemuselo... Jak víme, pokrok je v mnoha ohledech dílem šťastné náhody, rozhodnutí nebo jen pouhou nezbytností danou okolnostmi.
Přesto všechno si však dovolím ještě zapolemizovat... Nakolik omezení (nedostatek finančních prostředků - krize přelomu 20. a 30. let) ovlivnilo rozvoj transportního letectva (nucené užívání starých bombardérů druhé linie)? Nebylo snad zřejmé, zejména u koloniálních velmocí, jakými VB a F byly, že v mnoha ohledech je jediné schůdné řešení pro zásobování posádek v odlehlých a těžko přístupných oblastech kolonií zásobování vzduchem? Na kolik je zanedbání transportního letectva, ale i průzkumných a námořních* leteckých jednotek dílem "omezeného novátorského myšlení" nového muže včele TA na RLM, Ernsta Udeta?
*Pzn. Jistě, spor o kompetence tuto složku ovlivnil hodně...
2) Mýtus?! Tedy při vší úctě si nejsem zcela jist, jestli opravdu čekáš, že začnu uvádět příklady typu „…když letěl…“ nebo jen škádlíš hada? ;) Ono totiž není potřeba něco takového tímto stylem dokazovat či vyvracet. Já jsem hájil konstrukční uspořádání. Tedy jakési pevnostní schéma a jeho míru odolnosti vůči poškození (fatálnímu) s ohledem na pravděpodobnost, že se tak stane při srovnatelném úsilí o takovýto stav (nepřátelská aktivita – palba).
Abych to trochu polidštil: Představ si obecně čtyřstěnnou konstrukci (krychle bez dna a svršku), která je shora zatížena břemenem. Jednou bude tvořit tuto konstrukci příhrada (tedy jakási „drátový“ model krychle s jednou/dvěma diagonálami v každé stěně složený z trubek) potažená plátnem a podruhé bude tuto konstrukci tvořit jen „plechová ohrada“ (ala skořepina – nutno podotknout, že druhoválečné konstrukce obecně čisté skořepiny nebyly, jednalo se spíše o poloskořepiny). No a co teď? Jednoduše, zkus vést pomyslnou palbu na takovéto „krabice“… Která asi podlehne dříve zatížení břemene ve spojení s poškozením „z boje“? A na kterou budeš muset vynaložit více prostředků, aby si přivodil její totální destrukci (znemožnil pevnostnímu schématu plnění jeho základní funkci)?
Ale abych ti dal za pravdu. Ano zásah nosníku křídla u příhradové konstrukce i celokovové (polo)skořepinové konstrukce je stejně likvidační;)
No a co se příkladu „ze života“ na dané téma týká, tak zkusme takový extrémní příklad (nakrásno může simulovat účinek flaku): Německý kanón Mk 108 (ráže 30 mm) dokázal svými explozivními účinky porcovat „skořepinová éra“ (např. americká Béčka). Co by asi ale nastalo při (hypotetickém) zásahu takového Me 323? No rozhodně by 90% pravděpodobnost odloučení některé z částí nenastala… Granát by se totiž mohl iniciovat jedině při zásahu tuhé části (trubky) a i potom i došlo jen k lokálnímu trhání plátna případně i nějaké té trubky (poškození šrapnely by se jistě mohlo na ostatních částech nosného rámu, trubkách, vyskytnout), ale i tak zde máme vysokou míru zachování kompaktního celku schopného zajistit, byť omezeně základní funkci.
Nesporné zůstává, že jako náklad bych asi radši seděl v Ju než v Me při průletu flakovou závorou:)
3) Odolnost na frontě… Co já vím tak si Me 323 vedly relativně dobře, až do toho masakru z 22. 4. 1943. Ale nebyly v tom samy. Ju 52 skončily naprosto stejně!!!! Takže tady nejde ani tak o konstrukci jako o lehkovážnost velení… Zbylé stroje pak sloužili ve stínu tohoto masakru, pač toho dne byl de facto rozbit jediný velký svazek těchto strojů.**
**Pozn. Pokud bych to měl posuzovat tímto způsobem, tak jsou Ju 52 největší kraksny na odpis již v roce 1941 na Krétě…
4) Stalingrad. Tak co já vím, je zasněžená pláň kdesi ve stepi, s hranicí odnikud nikam, opravdu malé letiště na takovýto stroj… Soudit omezení Stalingradského kotle jako limit pro nasazení Me 323 je poněkud zavádějící. Při nasazení na samém počátku (2-3 eskader) by se takovému vývoji jistě předešlo. Ale těžko soudit, pevný základ nemá ani to moje ani to tvoje – obé je z říše „co by, kdyby“ (pro rozseknutí sporu dorazily Giganty ke Stalingradu pozdě).
5) Fw 200 byl sice výkonný stroj, ale jako civilní. V boji se projevovaly všechny jeho neduhy, od křehké ocasní partie až po nedostatečné pancéřování a nosnost. Tedy Condorem bych se moc neoháněl;)
Pro ty, co to dočetli až sem (viď Johny;), má jen vyjádření díků, že se obtěžovali…
P.S. K bodu 2 bych očekával vyjádření HBWanderera. Jinak s tím Dornierem jsem na tebe nezapomněl, jen nebyl čas. Ale to napravím;)
kstavka
Nečetl jsem, ale bezpochyby je smrt Wevera pro Luftwaffe tragedií číslo 1. |
Registrace nového uživatele 
