No, jak uz jsem psala, meli jsme jednu dobu sest andulek - bylo zajimave je pozorovat, jak je kazda uplne jina. Kdyz ma clovek jednu, asi to tak nevynikne, ale takhle bylo opravdu videt, ze to jsou "osobnosti" :) Jedna hned byla vudce smecky, taky tam byla jedna bojacna, ktera se radsi kamaradila s nama, nez s ostatnima papouchama, jedna s nama nechtela mit vubec nic spolecnyho... :) Takze i kdyz ma clovek jen jednu, neni to zaruka, ze se lip ochoci :) ovsem jednu dobu jsme meli jen dve (uplne jine) a ty opravdu komunikovaly jen spolu, lidi braly jen jako nosice zradla a v podstate obtezujici vetrelce :)
Jednu jsme taky nasli venku, asi nekomu uletela, ta byla nejlepsi :) Umela uz trochu mluvit, byla hrozne odrzla, vsude lezla, i pod tekouci vodu, kdyz se mylo nadobi, musela vsude byt :) Bohuzel po par letech neprezila stret s agapornisem, kteremu se z nejakeho duvodu znelibila (do te doby spolu vychazeli bezvadne) a ustipnul ji nozicku :( |