puschpull [1328]: No etický princip popisují dost v tom článku. Ty buňky pocházejí z embrya, původně. Z embrya které má jenom několik desítek buněk, žádný hlavičky, očička, ocásky, logicky proto, že v ten moment už by byly částečně zaměřené do určité linie a to nechceme.
Takže taková kupa buněk. Nejčastěji se získává jako to co "zbude" po umělém oplodnění, mají tak maximálně 5 dní po oplození. Ovšem někomu přijde že taková malá kupa buněk je už vlastně člověk a že by se to nemělo používat. Závěry jestli je nebo není, když to někomu pomůže ať si udělá každý sám. Co by se s tím embyem stalo, kdyby jeho buňky nebyly využité? No, patrně by ho někam zahodili a bylo by po něm. Já v tom úplně nevidím rozdíl. Ale ty křesťanské iniciativy by radši zakázali i umělé oplodnění.
Každopádně legislativně je to velký problém, protože donedávna byly výzkumy na lidských embyonálních buňkách úplně zakázány (z důvodu především křesťanské lobby), před deseti lety tuším ještě na všechny státní granty US, a mám někde schované noviny pár let zpět, kdy to s velkou slávou povolili v Anglii.
Pointa je trochu taky v tom že by buňky jsou původně z embrya, ale můžeš je v podstatě skoro neomezeně pěstovat na misce, což taky píšou v článku, z jednoho embrya pak můžeš napěstovat velké množství buněk pro medicínské použití. Takže kdyby se zjistilo že to funguje, tak nemusíš na každého vyléčeného shánět jedno embryo.
Reálné výsledky léčby zatím moc nejsou především taky z výše zmíněných problémů. Amerika je bohužel biomedicínský leader a donedávna tam nemohli s lidskými embyonálními buňkami pracovat. Ovšem pracuje se už dlouho s myšími a podobně. Není to tak jednoduché je udržet v kultuře a zjistit jak je přemluvit aby se z buňky s potenciálem stát se kteroukoliv buňkou, stali právě přesně tou co chceme. K tomu jsou potřeba laboratorní výzkumy na miskách, které jak jsem už zmínila, jsou ale za těma zvířecíma dost pozadu.
Problém je, že se ukazuje, že nemůžeme ty lidské pěstovat prostě stejně jako třeba myší, jsou tam nějaké rozdíly a teprve teď se to všechno může pořádně zjišťovat. Proto jsou třeba (zase v článku zmíněné) už velmi úspěšné pokusy na myších, ale na lidech zatím ne, protože znalosti ze zvířat nejsou jednoduše přenositelné.
Ovšem úspěch u zvířat dá předpokládat, že pokud se o té regulaci difrenciace naučíme dost, mohlo by to mít zásadní medicínský význam.
K čemu jsou vlastně dobré? Jsou to jak jsem psala, buňky, které se mohou stát libovonými buňkami v organismu. Lidské tělo obsahuje buňky, které se obvykle obnovují hodně a bez problémů (třeba krevní nebo jaterní buňky) a pak takové, které se neobnovují vůbec, jako třeba nervové buňky, srdeční sval a podobně. A ostatně i ta krvetvorba se někdy může pokazit, ale tam se to už roky řeší transplantací kostní dřeně, která obsahuje kmenové buňky už rozhodnuté vytvářet pouze krvetvorbu, ale to pro tento účel stačí.
Potíž je hlavně s těma nervama, například lidé po úrazu páteře mají přerušené nervové vedení, které jinak nově vzniká pouze při vývoji, kmenové buňky by pokud se rozhodnou stát se nervovými, mohly tento vývoj v malém zopakovat a nervové spoje znovu narůst. Tihle lidé by pak mohli v případě úspěchu znovu chodit, což jinak není možné dneska dokázat.
Stejně tak při infarktu umírá část srdečního svalu a nedokáže se obnovit, kmenové buňky by mohly srdce zregenerovat. Stejně tak by mohly zregenerovat i mozkovou tkáň, při různých degenerativních onemocněních jako je Alzheimer a podobně. Ovšem s těmi mozkovými neurony je to pochopitelně složitější, protože tam nejde jenom o to udělat nové, ale hlavně správně zapojené, ale kdo ví, třeba to půjde.
Problémem stále zůstává jak docílit aby se embryonální kmenová buňka, která není nijak rozhodnutá, rozhodla právě pro to, co chceme. Naštěstí se ukazuje, že někdy prostě stačí je do poškozeného místa strčit a látky produkované poškozenými okolními buňkami nějak přesvědčí kmenovou buňku aby se diferencovala tímto směrem. Tím spíš je ale potřeba víc výzkumů v této oblasti.
Proč se to ale testuje na lidech už teď? No oni ochrnutí lidé většinou nemají moc co ztratit a pokud není známé závažné riziko proti, tak by radši kdyby jim to pomohlo náhodou už teď a ne za deset let.
Kdybych to shrnula, je to hodně slibná technologie a pokud se nám časem podaří vyřešit ty provozní problémy a neobjeví se nějaké zásadní mínus, má to myslím velkou budoucnost. (narozdíl třeba od klonování, které v zásadě k ničemu moc není)
Další věci ovšem je to, že tyto buňky jsou prozatím vždycky "cizí" teda pocházející z imunologicky nekompatibilní tkáně (stejný problém jako u transplantací), takže ono se to může vyřešit, ale zůstane pořád problém co s tím udělá imunitní systém.
Existuje nově ještě velmi nová metoda, která z jakékoliv "rozhodnuté" buňky může udělat zpátky buňku nerozhodnutou. A to klidně i tvoji vlastní, z kůže nebo tak. Pak se z ní udělá kmenová buňka a postup bude stejný. Takže výzkumy s těmi skutečnými embyronálními buňkami mohou posléze nakonec třeba sloužit i pro ty indukované embryonální buňky a žádné embryo už se tam nebude vyskytovat. Stejně tak nebude problém s kompatibilitou povrchových antigenů, protože to je tvoje vlastní buňka.
Ovšem osobně v tomto nyní hrozně populárním směru vidím pár výrazných nevýhod, zatím, možná větších než těch embryonálních, ale to by bylo zas na delší post, už takhle je to dlouhý :) |
Registrace nového uživatele 
