Varianta a) RO, BG
V Bratislavě bacha na velkou vzdálenost mezi městem a přechodem do Maďarska, sou tam dva - dálniční a vedle obyčejnej, dá se mezi něma na maďarský straně po mostě přecházet, vždycky nám to dopadlo pěšky přes starej přechod a přes most jít stopovat na výjezd z dálničního přechodu, je tam krásně širokej pruh na zastavení, je to daleko od celnice, nikdo tam nečmuchá a neni to ještě dálnice, může se tam stopovat. Kolem Budapeště pozor na benzínky, poslední před odbočkou na Szeged je hodně před městem a málokdo pokračuje po dálnici, hodně lidí jezdí na jih po starej okresce z Budapeště, ta je přecpaná a dálnice prázdná, na to sme poprvý dojeli. Z jihu Maďarska směřuje do Rumunska, BG, Řecka a Turecka strašně moc kamionů, neni problém se dostat na přechod Gyula-Chisineu_Cris. Pak je velmi důležitý dostat se (jedním z mnoha kamionů) na asi 30 km vzdálenou vyhlášenou hospodu U Kobliha. Ta je pořád v obležení českejch a slovenskejch kamioňáků, který jezdí všude obouma směrama. Stačí si sednou do hospody (kde je strašně levno) a ptát se přicházejících kamioňáků na jejich cíl cesty. Dřív nebo pozdějc se tam ukáže někdo, kdo jede Istanbul/Atény/Sofia/Varna/Constanca, prostě cokoliv na jih a jihovýchod od tý hospody. Velmi doporučuju přejet Rumunsko na jeden zátah s nějakym kamionem, zůstat trčet ve vnitrozemí je vopruz a navíc vo hubu. Lidi chcou platit, sme pro ně bohatí cizinci, prostě nepříjemný. Jezdí se po hlavní silnici podél Železných vrat, to je krásnej úsek. Přechod do Bulharska Bechet-Orjachovo je přívozovej, každej si tam musí koupit levnej lístek, ale Bulhaři ještě k tomu vybíraji za vstup do země úplatek (možná už ne). Bulharsko je na samostatnej stop o poznání lepší než Rumunsko, ale taky je lepší to přejet na jeden zátah. Noa v Řecku sme už doma.
Varianta b) středem
Vídeň je velká kráva, Ljublaň se dá přejít pěšky, u Záhřebu radno neslejzat z dálničního obchvatu, z centra Sarajeva je jediná vysekávka, směrem na jih dojet tramvají číslo 3 na okraj k letišti na začátek dálnice a tam stopovat, je to strašně daleko od města, koupit lístek se vyplatí, na černo nejezděte, revizoři v každý 2. tramvaji. Stopařsky až sem včetně Černý Hory jinak pohodička, hlavně mít dobrou mapu, furt se tam staví a opravujou silnice. Hlavně je v Bosně a Jugošce vůbec bezpečno a dobrý lidi, berou stopaře. Samozřejmě je ale nejrychlejší dojet po dálnici do Zadaru a pak tradá furt po jadranský magistrále až do Černý hory. U Albánie ale pozor. Pořád docela izolovaná země, pořád neni napojená na mezinárodní železnici, i hlavní silniční tahy v totálně katastrofálnim stavu, provoz mimo města minimální. Za stop se tam obvykle platí a kulturní difúze způsobila, že platit za stop chtěji lidi už i v Podgorici (hlavní město Černý Hory), takže dostopovat z Podgorici na hranice je dost štěstí. Na hranicích nedělaji žádný problémy, jenom ten stop. Nejlepší je mít ceduli, protože jinak staví všichni a nabízeji svezení za peníze. Chce to vydržet, odmítat a čekat na nějakou tu delší vzdálenost zadarmo. Stačí se ale dostat do Skadaru a odtamtud jet vlakem, v Albánii sou směšně levný. Většinu tras jezdí 2x denně a třeba jediný nádraží v Tiraně má jenom 2 nástupiště. Dále, do Makedonie se dá dostat buď z vlaku směrem na Pogradec nebo rovnou do Řecka z jižního města Gjirokaster, tam až ovšem železnice nevede a autobusy sou relativně drahý (mam projeto oboje, doporučuju Makedonii). Tam je to na stop pohodový, lidi dobrý, bezpečno, prostě jako Bosna.
Varianta c) Itálie
Neni co dodat, Brennerem nebo Villachem na hlavní italskou dálnici východnim pobřežím, jenom pozor na italský cajty, netolerujou stopování na benzínkách, tolerujou jenom somrování, párkrát sem se s nima hádal. Trajektů do Řecka jezdí celá řada, nejlevnější je ten z Brindisi (cca 30 eur v dobrej den a hodinu). V Řecku se pak dá přistát v Igoumenitsi (odtamtud vede strašně hezká horská silnice do severního města Ioanina) nebo v Patře (nejrychlejší cesta do Atén).
Varianta d) nemam projeto
Nejrychlejší, ale možná obtížně realizovatelná. Po dálnici Budapešť, Szeged, Bělehrad, Niš a pak odbočit na Skopji a tradá furt na jih. Problém je v tom, že (kamioňáci tvrdí) jugoslávský dálnice jsou z důvodu drahýho mýtnýho bez mezinárodních kamionů, takže by se to muselo cmrndat s místníma lidma. Srbsko znam jenom na severu a západě a nebylo to se stopem špatný. Otázkou je, jestli ta hlavní silnice před Makedonií nevede přes území Kosova, tam se dle informací MZV dá vstoupit jenom s propustkou. Měli sme to v plánu, ale nezjistili sme, kde se taková propustka dá sehnat, nejspíš slouží jenom ke zkomplikování vstupu cizincům.
Úplnýmu začátečníkovi nebo člověku chvátajícímu a s penězma lze doporučit variantu c); obyčejnýmu, mírně pokročilýmu stopařovi, lze doporučit variantu a); fajnšmekrovi s dostatkem času jedině b); noa ortodoxní stopař samozřejmě musí jet přes Kosovo, to je bez debat. V Řecku stop celkem jde. Samotnýmu na jihu a západě mi to šlo výborně, s kolegyní na severu a východě to šlo středně dobře. |
Registrace nového uživatele 
