Balada o ztraceném panenství
Jednokřídlej anděl, opuštěnej kříž, osamělá duše,
Jak vypsaná tužka, pomačkanej papír, jako kaňka tuše,
Teď tu sedíš, piješ, kouříš, přibývaj ti vrásky,
Nic nezvládáš, listuješ jen v kronice lásky.
Vždyť tady sedíš jak hromádka neštěstí,
Tvý smutný oči nic dobrý nevěští.
Vím, že jsem první, kdo s tebou spal,
Ten, co tě svedl a čest ti vzal.
Koukáš tu smutně přes proužek dýmu,
Nevíš jak vysvětlit svědomí svýmu,
Že ses dnes nechala tak lehce svést
Chtěla´s znát tu sladkost, do mraků se vznést.
Sama teď víš, že je to krásný,
o co mi šlo, to ti je jasný.
Nechci, aby si myslela, že jsem to já
Kdo v tvým srdci už navždy zůstává.
Nevím proč čekala´s ode mě víc,
Že budu král, že budu princ.
Snad nejsi naivní, už nejsi malá,
Vždyť´s byla zvědavá, moc´s o to stála.
Ty jednou potkáš jen svýho chlapce
Chovat se bude k tobě vždy sladce
Já bych měl asi zpytovat svědomí,
Tahle noc ale, život můj nezmění.
Nejsem přece žádnej svatej, to nikdy netvrdím,
Ale jenom v jedný noci lásku nevidím.
Chci zůstat svůj, tak půjdu zas dál,
To, co jsem chtěl, to jsem si vzal.
Přestaň se trápit, tvářit se kysele,
Na tvoje pocity se ohled nebere,
Vrať život zpátky do starejch kolejí
Tvý slaný slzy mou lásku ti nedají… |
Registrace nového uživatele 
