Zpráva o Šedákově hrdinském činu - záchrana ztraceného koníka
1.5.2006, 18:15 SEČ
Tůňka v lese na Hádech
V tu dobu jsem se zabýval s otcem lovem nitěnek v oné tůňce. Vesele se tam množí a slouží jako lahodná krmě pro ryby. Zhruba po deseti minutách lovu se z lovce stala na chvíli kořist, když notně provlhlý břeh neunesl mou váhu a po kluzkém povrchu mě uvedl v pohyb. Ten netrval příliš dlouho, když byl vzápětí ukončen zabořením jedné mé nohy do mělkého dna. Jelikož mokrá Solomonka není nic úžasného, rozhodli jsme se jim to naposled oplatit a spakovat se.
V jednu chvíli, když jsem zuřivě rozrýval naběračkou těstovin dno, jsem přes rameno spatřil pohyb. Klusajícího, zoufalého, ryzavého koníka s dlouhou lonžkou plandající za ním. Věděl jsem jedno. Teď to bude jen mezi náma. Šedák vs. obří lidožravý kůň, kterému ještě z tlamy koukal zbytek běžeckých treter...
Kůň byl zkušeně zastaven a odchycen (jak jinak), aniž by se mu povedlo zmocnit se alespoň našich nitěnek, poté co poznal že s vlkem se dá hrát hodně her, ale že hra kdo koho dřív spapá má stále jen jednoho vítěze. Zvíře bylo totálně zbrocené potem. Vyjma koně po plavení jsem takto od hlavy až k patě zpoceného pferda ještě neviděl. Ten už toho musel dneska stihnout poznat...
Strategie byla jednoduchá. Narazit na prvního člověka s mobilem v ruce, přístroj mu dočasně zkonfiskovat, zavolat SNB a nechat si obvolat okolní stáje. První zastavený homo sapiens byla žena, další běžkyně. Že si nedají pokoj. Přístroj neměla, jen prohlásila že je to strašné. Načež jsem odvětil že není a nubude, dokud ho na ni nepustím.
Další vhodný objekt měl podobu cyklistů. Byl nakompromisně zastaven, mobil obsahoval. Vyjenávání se zhostil taťka, já se musel věnovat koni. Stát opravdu nemohl. Není se čemu divit, když měl v nohách možná tisíce stresujících kilometrů. Za pět minut jsem se vrátil a chlap stále přemýšlel, kam zavolat. Musel jsem mu důrazně zopakovat tezi o všemocné SNB.
Bingo. Skoro. Jen ho všemocná SNB odlifrovala na okleštěnou městskou.
18:32 SEČ
Vodárna na Hádech
Rande jsme si domluvili u vodárny, za 5 minut dojeli. Vystoupili dva uniformovaní chlápci a s přísným pohledem si to rázně vykročili ke koňovi. Napadlo mě, jestli ho nechtějí zatknout.
Nechtěli. Jeden z nich byl i členem spolku přátel koní a pokusil se o neúspěšný kontakt se zadržovaným hřebečkem. Přes nulajedničku započalo pátrání po majiteli koníka. Šlo to pomalu, tak se přidal i onem policista a já s osobními koňskými kontakty.
Kůň odmítl postávat, stále měl v očích zbytky smrti tamtéž. To je pěkný tohleto. No, chvílemi se rozhodl pást se(!?!), tak se to dalo vydržet.
21:00 SEČ
Vodárna na Hádech
Pátrání je stále neúspěšné. Úsilí lokální SNB je fascinující. Obvolány byly všechny stáje v oblasti levého břehu řeky od Březiny po Líšeň. Policejní zásahové hlídky osobně objíždí i stáje na pravém břehu řeky až k Soběšicím, pokud nelze navázat styk dálkově. Stále žádná stopa. Kůň bez minulosti. Byly mi dovezeny dva kusy teplého oblečení navíc. Začínám mluvit v krátkých větách.
21:36 SEČ
Vodárna na Hádech
Přes osobní telefon se policistovy ozval majitel! Za dalších osm minut dorazil. Makeš. Makeška. Napadlo by vás přes 4 hodiny neúspěšně hledat koňa po lesích a ani po setmění nezavolat na policii?? To je fakt síla. Pardál byl ustájen v Reslově hájence nad Bílovicema. Měla ho tam u hajnýho mladá holka. Až když v nouzi volal hajný známým, tak jeden z těch známých byl již dříve obvolán policistou, tak se našli. Úžasný.
Žádný akční závěr, jen drobná love story kterou kůň od pohledu nesdílel (měla ho prý krátce). Kůň přežil jen s drobnými šrámy na čumáčku, byť byl při pobíhání nejméně jednou spadnut soudě dle blátivých stop na boku. Skoro zázrak když táhl pod nohama od hlavy lonžku k řece, od ní nahoru a možná i několikrát dokola.
Na úplný závěr jedno ponaučení v podání Solomona Shorta:
Lidstvo nikdy nevyřešilo jediný svůj problém. Jenom je všechny přežilo. |
Registrace nového uživatele 
