Zeptala se, kam jedou. Kam jedou, se zeptala, teprve když...
Netušil, proč to udělal. Proč to udělal, netušil, dokud...
Uvědomili jsme si, že nemáme na výběr. Že nemáme na výběr, uvědomili jsme si, právě když se bratr sesul k zemi...
Interpunkční pravidla jsou pořád stejná. A zde naprosto jasná. Jenom tím, že se věty zpřehází, neztrácí přece své role. Na Casově větě nevidím nic podivného ani nečeského.
Bez ohledu na to, jestli jsem to pochopil správně nebo ne.
Tady čárka není. Poměr není vylučovací. Je to jen výčet dvou možností, přičemž upřednostnění žádné z nich realitu nezmění.
S nebo bývá ovšem potíž, protože třeba ve větě
Bez ohledu na to, ať už jsem to pochopil, nebo ne.
čárka zase je.
(Musí být v případech ať - nebo; buď - nebo.)
Nechce se mi to vysvětlovat. Je to v Pravidlech. |